
1.
den: U ústí do Dunaje v Srbsku |
16-08-25:
K
soutoku Tisy a Dunaje jsem se z městečka Titel dostal polní cestou po
koruně hráze na levém břehu. Vlevo se prostírala pole, vpravo se za
úzkým pásem lužního lesa schovávala řeka. Vzdálenost k ústí mi
pomáhaly odpočítávat každých sto metrů bílé patníky.V
nepravidelných intervalech na břeh sestupovaly rybářské stezky,
poslední asi půl kilometru před ústím. S vyrušeným rybářem jsme
se rukama nohama, on napůl anglicky, já napůl rusky, domluvili, že
hledám soutok Tisy a Dunaje. On mi ukázal, že z jeho stanoviště je
vidět, a vysvětlil mi, že se blíž nedostanu. Udělal jsem si obrázek,
rozloučili jsme se a já se vrátil do Titelu. |
|
|
16-08-25:
Ve středu malého městečka Titel proti sobě stály barokní kostel a
moderní budova pošty s památníkem obětem fašismu z let 1941 - 45. O
kousek vedle se prostřelo malé svažité náměstí. Až další ulička
mě přivedla k úřadu opštiny. Proti ní stál druhý barokní kostelík.
Na blízké hrázi jsem nepochopil smysl plastiky ve formě tří spojených
betonových kruhů. Na hraně svahu nade mnou stál kamenný kostelík.
Pod hrází lidé odpočívali na malé městské pláži stíněné několika
malými slunečníky. Pro jejich osvěžení tu byly dva stánky s občerstvením,
jeden dokonce na pontonu vystrčený do řeky. Přes vodu jsem se díval
na ústí řeky Bega. |

1.
den: Ústí Begy u Titelu |
|
|

2.
den: Zrenjanin |
16-08-26:
Ústřední
náměstí ve Zrenjaninu obklopují převážně secesní paláce radnice,
muzea a divadla. Jim konkuruje barokní kostel a zcela se vymykají moderní
hotel Vojvodina a věžák nějaké banky (?). Uprostřed se na koni rozjíždí
král Alexandr Karadjodjevič. V secesním duchu navazuje i obchodní
korzo ulice pojmenované po zmíněném králi. Dnes je tato ulice proměněna
v pěší zónu a její střed vyplňují stolky a židle nejrůznějších
kavárniček. Na druhou stranu z náměstí se úzká ulička svažuje ke
"Staré Beze", dnes slepému rameni řeky. Zůstalo zachováno zčásti
i kvůli malému mostu z počátku 20. století. Na začátku ramene zvedá
vodu do výšky malý vodotrysk. Výš proti proudu byly uprostřed hladiny vybudovány
ostrůvky pro vodní ptáky. Nábřeží dominovala rozsáhlá budova
oblastního soudu a prokuratury. Spíš ze zvyku jsem si zkusil projít i
okolní uličky a v městském parku jsem objevil alej byst významných
osobností vědy, kultury a politiky, která vyvrcholila památníkem obětí
2. světové války. |
|
|
16-08-26:
Dnešním dnem začala devítidenní úmorná dřina.
V Srbsku jsem šlapal důsledně po silnicích. Po obou stranách řeky se prostírala plochá pole nebo pastviny, tu a
tam je přerušovaly zbytky slepých ramen poschovávané v rákosí.
Řeka samotná se ukrývala v pásu lužního lesa. Rovinatý profil
nezvlnil jediný vršek. Jedinou signalizací, že nestojím na místě,
byly přibývající kilometry na tachometru. A ke všemu panovalo
nesnesitelné vedro. |

2.
den: Ada |
|
|
3.
den: Senta |
16-08-27: Rozlehlé
obdélníkové náměstí v Sentě má parkovou úpravu. Střed je vyvýšen
a zastřešen jakýmsi pavilonem. Celou jednu frontu domů vyplnila
rozlehlá secesní radnice s kulatou věží nezakončenou do obvyklé špičky.
Podobných secesních paláců jsem kolem náměstí našel hned několik.
Z náměstí jsem se jednou z ulic kolem barokního kostela protáhl na nábřeží
Tisy. Na něm socha voraře připomíná dávno zapomenuté řemeslo. I přes
ni se dal fotit most do Čeky. A v jiném zákoutí města, kam jsem náhodou
zabloudil, jsem našel sochu sv. Jana Nepomuckého. |
|
|
16-08-27:
Prohlídka
Szegedu byla neskutečně chaotická. Přejížděl jsem mezi jednotlivými
náměstími v centru tam a zpátky, zkoušel obrázky a snad našel
vše podstatné. Hlavou města je radnice na Szechenyiho náměstí, jeho
srdcem dóm na Dómském náměstí ve vnitřním nádvoří budov
biskupství. V sousedství areálu stojí i jezdecká socha Františka
Rákocziho a nenápadný památník obětem povstání z roku 1956.
Skupina lidí zdvíhá na ramenou obrovského ováda. O kus dál Brána
hrdinů připomíná oběti 1. světové války. V parku na nábřeží
odpočívá císařovna Sisi. Při dalším bloudění jsem se zastavil také u
fontány před budovou univerzity, na Kossuthově náměstí,
u synagogy, vodárenské věže, několika secesních paláců...
|

3.
den: Szeged
|
|
|

4.
den: Ústí Maruše (749 km) u Szegedu
|
16-08-28:
V Maďarsku
jsem většinou šlapal po hrázích kolem řeky. Některé úseky využívalo
značení pro pěší turisty, jaké znám z domova, jindy se na větších křižovatkách
objevila značka cyklotrasy Eurovelo bez čísla. A panovala stále stejná
nuda: Na jedné straně lužní les, na druhé pole nebo pastviny s rozptýlenými
samotami, méně menšími vesnicemi, pod hrází tu a tam domek čerpací
stanice v ústí kanálu nebo drobného přítoku. Břehy častěji
než mosty spojovaly přívozy. Každá zastávka, každé zpestření
bylo vítáno. |
|
|
16-08-28:
Körös
ústil do Tisy prakticky kolmo a chce se mi napsat, že se potkávaly dvě
téměř rovnocenné řeky. Proti soutoku si obyvatelé Csongrádu
vybudovali letovisko. Mezi stromy stála spousta chat na vysokých kůlech,
břeh Tisy se proměnil v pláž, teď v neděli plnou lidí. Na
řece plula spousta nejrůznějších plavidel. Mezi chatami jsem chvíli
bloudil, než jsem našel maličký kemp, prakticky jen uličku mezi dvěma
řadami chat. Byl určený spíš pro karavany a podobná vozidla, ale se
stanem mě tam také nechali přespat. |
4.
den: Ústí Kriše (364 km) u Csongrádu
|
|
|
5.
den: Martfü |
|
|
5.
den: Szolnok
|
16-08-29:
Na
relativně malém náměstí v centru Szolnoku proti sobě stály secesní radnice a muzeum. Po
ploše náměstí se procházelo nebo si hrálo několik volně rozptýlených
realistických plastik obyčejných lidí. Hned za náměstím jsem se ocitl u
komplexu moderních betonových paláců, dokonce i jednoho mrakodrapu. V ose
pokračovala směsice secesních a moderních budov s různými úřady,
provozovnami, kavárničkami a obchody. Když jsem se propletl k řece,
ocitl jsem se u bývalého františkánského kláštera v barokním stylu.
Proti proudu Tisy jsem narazil na bývalou synagogu v orientálním slohu, zajímavě
postmoderně řešené divadlo a secesní hotel Tisa. Za ním se prostíral malý
parčík s růžovou zahradou u klasicistního zámečku. Když jsem to
zkoušel po obvodu hradeb na druhé straně města, měl jsem na vnější
straně paneláky moderního sídliště. |
|
|
16-08-30:
Byl
to další z nekonečně prázdných dnů. Vpravo běžel pod hrází pás
lužního lesa na břehu řeky. Vlevo se táhla nekonečná rovina polí, i ji místy
zakryly stromy. Nepravidelně se pod hrází objevovaly osamělé statky, zřídka
menší vesnice. Kdybych uměl maďarsky, mohl jsem si o nich něco přečíst
na informačních tabulích naučné stezky. Zpestřením bylo i zaústění několika
kanálů, možná i menších místních říček.
Vždy pod jednom stranou hráze vyrostla „věž“ se stavidly a čerpadly, někdy
v jejich blízkosti i domek obsluhy, a na druhé straně se objevil kousek
kamenného koryta. Jednou se mi zdálo, že na kanálu snad byla postavena malá
vodní elektrárna, podruhé zas kanál musel překonávat tři hráze za sebou. |

6.
den: Nagykörü |
|
|

6.
den: Okolí Kisköre
|
16-08-30:
Hráz přehrady
Tiszatö byla poměrně krátká. Podle
schématu v malém parčíku nad ní měla snad být za malým zalesněným
ostrůvkem ještě jedna propust a pokračování hráze. A
schéma napovídalo ještě jednu zvláštnost: Tisa neprotékala bezprostředně
jezerem, ale východně od něj! Nemůžu to posoudit, protože jsem zůstal na
pravém břehu. A tak jsem nejprve pozoroval, jak
hladinu člení různé zalesněné ostrůvky, jak ji pásy plovoucích vodních
rostlin rozdělují do pravidelných pruhů, na nich a v blízkosti rákosí
hodují vodní ptáci. Teprve za přístavem malých člunů u obce Tiszanána
se otevřela volná vodní plocha. I další obce si vybudovaly malé přístavy,
případně přírodní koupaliště a chránily je ostrůvky rákosí. Každý
areál byl oplocen a v bráně zůstávala jen malá mezera pro průjezd
cyklostezky. |
|
|
7.
den: Slepé rameno v okolí Arektö
16-
08-31:
Nedaleko
Tiszaújvárose ústí
do Tisy řeka Slaná. Zkusil jsem ho najít i bez podrobné mapy. Hráz po levém
břehu Tisy tentokrát nevedla a ve spleti
rozbitých polních cest jsem se zamotal. Nakonec jsem se přece jen dostal k Tise, jenže na jejím břehu
byla chatová osada a přístup na břeh uzavřen. Zklamaný a
naštvaný jsem se vrátil do Tiszaújvárose. Najel jsem kolem deseti kilometrů a výsledek
žádný. Při druhém pokusu jsem se přes pole po frekventované silnici
posunul do obce Kesznyeten na druhém, levém břehu Slané. Za vsí jsem prokličkoval
přes lužní les, po mostě přes přítok na hráz po břehu řeky a potom uháněl
asi sedm kilometrů šotolinovou cestou. Bylo kolem sedmé a slunce zapadalo.
Vzdálenost mi nepravidelně odměřovaly patníky. Když se čísla vynulovala, sjel jsem nejbližší
cestou do lužního lesa. Dovedla mě až k soutoku. Chvíli jsem pozoroval
postupné splývání zelené Tisy a hnědé Slané. Na obrázky už
bylo málo světla, ale jakž takž se ještě dalo fotit.

7.
den: Ústí Slané (229 km) v okolí Tiszaújvárose |
|
|

8.
den: Tiszadób
|
16-09-01:
A
znovu jsem šlapal po hrázích, pás lužního lesa vlevo, pole a
pastviny vpravo. A přece drobná změna: zpočátku jako fata morgana,
později stále reálněji se mezi stromy vpředu začal objevovat obrys
kopce. Kousek za Tiszadádou se asfaltovaná cesta po hrázi nenápadně
proměnila v místní silničku jabloňovým sadem. Sad končil památníkem
budovatelům hrází. Na průvod kopáčů, nosičů i povozníků shlížel
z podstavce autor projektu regulace Tisy, inženýr Vásárhelyi. U Tiszalöku jsem přejel přívozem
na pravý břeh Tisy. V mírně zvlněných polích jsem se po místních
silnicích zvolna blížil k teď už zcela reálnému hřebenu před
sebou. Na nejvyšším bodě se do nebe zapichovala anténa televizního
vysílače. Kam až to šlo, šplhaly do svahu řádky vinic. Po úpatí
kopce jsem se nakonec dostal do Tokaje. |

8.
den: Okolí Tokaje
|
|
|
8.
den: Tokaj
|
16-09-01:
Z Tokaje
jsem vyjížděl kolem půl čtvrté. Poslední obrázek na řeku jsem udělal
kolem čtvrt na pět u přívozu v obci Balza (+14 km) . Další
měl být v obci Tiszabercel (+10 km), ale přístup k němu nebyl označen a
začal jsem ztrácet trpělivost. Připozdívalo se a místo k přenocování
bylo v nedohlednu. V městečku Nagyhallász (+11 km) jsem se marně ohlížel po nějakém hotelu nebo penzionu. Potom jsem se už
zapouzdřil do sebe a tupě šlapal do
Dombrádu (+19 km). Tam mi kolem půl osmé plán města prozradil, že by na břehu Tisy
mohl být kemp i pension. Dalo mi dost práce trefit správnou cestu. Kemp byl
zavřený, v sousední csárdě zavírali. I oni provozovali malý kemp. Ukázali
mi, kam si mám postavit stan, kde jsou "sociálky" a odjeli. Přijet
později, asi bych je už nestihl. I tak to byl zvláštní pocit zůstat sám
uprostřed prázdného areálu. |
|
|
9.
den: Tuszér
16-09-02:
Městečko
Záhony obtéká řeka Tisa ze tří stran a mění svůj směr ze severního
na jihozápadní. V nejsevernějším bodě ji překračují dva mosty:
silniční a železniční, které spojují Záhony s ukrajinským Čopem.
Proto vjezd na most střeží celnice hraničního přechodu.
Kousek níž po proudu se nachází trojmezí Maďarsko - Slovensko
- Ukrajina. Zkusil jsem ho najít. Dvakrát jsem se náhodně zanořil do podrostu:
jednou jsem objel malé políčko, podruhé se v podrostu
málem ztratil, ale ani jednou jsem se netrefil. Bez podrobné mapy jsem neměl šanci a
vzdal to.

9.
den: Záhony |
|
|
16-09-03:
Všiml jsem si toho už v ústí
Szamose, ale můj
pocit se prohloubil o deset kilometrů výš u Tivadaru. Tisa se proměnila. Do
této chvíle to byla široká, vážná řeka křižovaná množstvím nejrůznějších
člunů, s břehy plnými rybářů, s plážemi a přírodními
koupališti na písčinách v blízkosti měst, v horkých dnech
obsazených lidmi chtivými koupání. Najednou byla řeka znatelně užší a
veškerý život na ní ustal. Možná to bylo dáno i tím, že o pár kilometrů
výš tvořila státní hranici s Ukrajinou. I vesnice v blízkosti řeky
byly četnější, menší a méně výstavné. |

10.
den: Ústí Szamose (388 km) u Vásárosnámeny
|
|
|
10.
den: Tiszabécs
|
16-09-03:
V Tiszabécsi mě směrovky nejprve otočily na
druhou stranu, na sever. Až na druhý pokus jsem se tak dostal k hraničnímu přechodu
do ukrajinského Viloku. Kupodivu nebyl na mostě a bezprostředně kolem něj řeka netekla.
Musel jsem se kousek vrátit, přelézt vysokou hráz a tentokrát spíš
pasteveckou stezkou se prodrat lužním lesíkem. V tišině pod vysokým břehem
odpočívali v gumovém člunu dva policisté, na protější straně rybář
nahazoval pruty. Stále poměrně široká a hluboká řeka se stáčela mimo záběr.
Chtěl jsem si udělat obrázek i na hraniční přechod. Protože byl hlídaný
kamerou a já nechtěl být považovaný za špióna, raději jsem si to
rozmyslel. |
Výlet
v číslech / Mapa trasy
Den |
Datum |
Stát |
Etapové
město |
Km |
Výlet
začíná v Novém Sadu. |
1. |
25/8 |
Srbsko
(SRB) |
Zrenjanin |
134 |
2. |
26/8 |
Ada |
97 |
3. |
27/8 |
Szeged
(HU) |
82 |
4. |
28/8 |
Maďarsko
(HU) |
Csongrád |
103 |
5. |
29/8 |
Szolnok |
101 |
6. |
30/8 |
Tiszafüred |
111 |
7. |
31/8 |
Tiszaújváros |
101 |
8. |
1/9 |
Dombrad |
124 |
9. |
2/9 |
Vasarosnameny |
115 |
10. |
3/9 |
Fehergyarmat |
96 |
|
|
|
Celkem |
1.064 |
|