
|
Prameny Visly, 10. 5.:
Kolem Černé Viselky jsem dojel k hotelu
Przyslop. Tam mě zaskočila bouřka. Nějaký čas jsem čekal, jestli přestane
pršet. Nakonec jsem kolo zamknul pod balkonem hotelu, sám se zahalil do pláštěnky
a vydal vzhůru. Kamenitou lesní cestou, deštěm proměněnou v malý potok,
jsem se dostal na vrchol Beraní hory. Z něj mě stezka zavedla na druhou
stranu hřebene k prameni Bílé Viselky. Při cestě zpět jsem odbočil cestou
traktorů do lesa mezi další polom hledat kámen označující pramen Černé
Viselky. V mokrém borůvčí jsem však neměl dost času ani trpělivosti a
pramen nenašel.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pod přehradou Jezioro
Czernianskie, 11. 5.:
V malé přehradě pod horami se spojují Bílá
a Černá Viselka, pod propustí vytéká největší řeka Polska Visla. Poláci
mě potěšili. Alespoň v prvním úseku do Krakova vyznačili cyklotrasu. Až
do Skočova sledovala střídavě z pravého a levého břehu řeku. Ta
meandrovala poměrně širokou plochou loukou s rozptýlenými usedlostmi pod
dohledem vysokých zalesněných svahů.
|

|
|
|
|
|
|

|
Skoczów,
11. 5.:
Skoczów je zajímavé historické
městečko. Jeho středem je čtvercové náměstí s budovou radnice a kašnou
uprostřed. V jednom z domů kolem něj se narodil sv. Jan Sarkander. Krátká
kostelní ulice spojuje náměstí s barokním kostelem sv. Petra a Pavla. U
obou jeho vchodů vítá návštěvníky dvojice světců. Když jsem pokračoval
po obvodu bývalých hradeb zastavil jsem se u zajímavými sgrafity zdobené požární
zbrojnice.Z jedné strany je před ní vystavena historická stříkačka, z
druhé strany skromný památníček připomíná, že na místě malého parčíku
stávala židovská synagoga. Právě odsud je průhledem jinou ulicí vidět
evangelický kostel z 19. století na mírném návrší na předměstí. Další
zastávka platila malému kostelíku u bývalého středověkého špitálu. Východně
od náměstí jsem našel zajímavou klasicistní budovu muzea. Na severním předměstí
stojí na místě středověkého piastovského hradu secesní budova gymnázia
a před ní se prostírá malý parčík.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Oświęcim, 12.
5.:
Oświęcim je další ze zajímavých
historických měst s královským hradem, klášterem, několika kostely...
Nechvalně však proslula zejména za 2. světové války jako vyhlazovací
koncentrační tábor. Ten ráno vězni za doprovodu kapely opouštěli branou s
nápisem Arbeit macht frei a večer se vraceli zpět. Při prohlížení expozic
a skladišť jsem si uvědomoval obludnost celého systému, kdy se z člověka
stávala jednotka-kus. Po vstupu do tábora byl zaevidován a okraden. V táboře
buď vězeň pracoval, dokud nepadl, nebo se stal obětí pseudovědeckých lékařských
pokusů. Za sebemenší prohřešek končil na speciálním trestním bloku nebo
u popravčí zdi, případně na šibenici. V tomto táboře také začal jeho
velitel Rudolf Höss experimentovat s cyklonem B a byla tu vybudována první
krematoria. Neodbytným průvodcem vězňů byl kromě bití a ponižování
hlad.
|

|
|
|
|
|
|

|
Cestou
do Krakova, 12. 5.:
Už
kousek za Osvětimí byla Visla rozdělena do dvou ramen. Cyklotrasa vedla mezi
spoustou rybníků, kdyby nepršelo, mohl jsem pozorovat množství vodních ptáků.
A taky mi připravila několik nepříjemných chvil. Celkem třikrát jsem značku
ztratil, dvakrát jsem ji znovu našel, potřetí jsem se na ni už vykašlal. Měl
jsem pocit, že neustále přešlapuji na místě, že se ke Krakovu nepřibližuji
dost rychle. Navíc bylo osm večer, proto jsem si v mapě našel nejkratší
trasu a vydal se po ní.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
*
Za Krakovem se krajina
otevřela. Šlapal jsem uprostřed plochých polí, ty byly rozdělovány pásy
stromů, pravidelně se střídaly jednotlivé osady, hráz kolem řeky jsem téměř
nevnímal.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ústí Dunajce
(274 km) u Opatowce, 14. 5.:
Když jsem přejížděl hráz k ústí Dunajce,
všiml jsem si symbolické plastiky ve stylu tří sloupů. Přesvědčen, že
se k ní vrátím, jsem si ji neprohlédl blíž. Dunajec má přes 270 km,
Visla ještě o něco víc, takže se potkávají dvě široké a mocné řeky.
Přímo v ústí jezdí přívoz. Svezl jsem se jím také a ucítil, jak zhruba
uprostřed zahýbal silnější proud Visly s prámem. Obrázek z pravého břehu
Visly se mi příliš nepovedl. Na protější straně se zvedala strmá stráň.
Říkal jsem si, že z ní by to mohlo být lepší. Jenže jsem měl smůlu.
Asi padesátimetrový pás od hrany patřil soukromým zahradám a vilám. Takže
jsem se na hranu a tím k obrázku nedostal.
|

|
|
|
|
|
|

|
Řeka Wisloka
(164 km) u Gawluszowic, 15. 5:
Zpočátku jsem se snažil
a hledal ústí i menších řek do Visly. Později už to nešlo. Bez podrobné
mapy bych se nevyznal ve spleti polních cest kolem protipovodňových hrází,
bez pořádného vybavení se nedostal pásem vysoké trávy a křovin bezprostředně
na břehu. Když jsem to zkoušel v ústí Nidy, málem jsem zabloudil mezi
drobnými jezírky uprostřed písečných přesypů a křovin a měl jsem
strach, že zapadnu někde do mokřiny. A proto jsem si každou z těch menších
řek vyfotil jen na posledním mostě (nebo přívozu) před ústím. Šetřil
jsem tím i spoustu drahocenného času.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Sandomierz, 15.
5.:
Celý den krásně svítilo sluníčko, všechno
klapalo podle plánu. Abych pohodu nerušil, etapu jsem v Sandoměři (pl.
Sandomierz) po zhruba osmdesáti kilometrech ukončil (bylo sedm večer). Jak
jsem prožil pohodový den, tak mě čekala krušná noc. K večeru se zvedl poměrně
ostrý vítr a v noci se rozpršelo. Nevím, jestli je to konstrukční chybou
stanu, nebo tím, že ho nemám dostatečně vypnutý, ale do rána jsem ho měl
plný vody. Navíc se i rozbil zip na spacím pytli a najít polohu tak, aby na
mě nikudy netáhlo, nebylo vůbec jednoduché.
|

|
|
|
|
|
|

|
Ústí Sanu (444
km), 16. 5.:
Měl jsem velký kus štěstí. K ústí Sanu si
přes louky a křoviny zajel terénním automobilem nějaký rybář. Jinak bych
nejspíš mezi křovinami tradičně bloudil. Takto mi stačilo sledovat stopy
kol v trávě a mezi křovinami. Na místě jsem našel hromádku polen a ještě
teplé ohniště. Jen jsem brblal něco v tom smyslu, že San je druhý největší
přítok Visly a být to v Německu, jistě by k soutoku vedla upravená stezka
a byl na špici umístěn vyhlídkový bod. Přede mnou se spojovaly dvě mohutné,
zhruba čtyři sta padesát kilometrů dlouhé řeky a vzniklo z toho něco
nepředstavitelně širokého a mohutného.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Kazimierz Dolny,
17. 5.:
V Pogorzu jsem si fotil říčku Chodelku. Do
Kazimierzu zbývalo asi šest kilometrů po polní cestě pod
vedením místní cykloznačky. Jenže na rozdíl od předchozích dnů, povrch
cesty nebyl písčitý, ale jílovitý. Po mokrém písku se dá jakž takž
jet, po jílu ne. Brzy bláto ucpalo blatníky a já kolo vlekl smykem. Dostal
jsem se kousek za vesnici a otočil to. Trápit se nemělo cenu. Po návratu do
vesnice jsem kolo obral z nejhoršího bláta a potom hledal
"obchvatnou" trasu po silnici. I po povrchní očistě jsme oba s
kolem byli od bláta umazaní až za ušima. Kazimírem končí úsek Visly zvaný
Malopolský přelom Visly. Zejména nad pravým břehem řeky se zvedá nízká
vápencová skalka, na hřebenu rostou lesy, otevírají se zajímavé výhledy
na řeku.
|

|
|
|
|
|
|

|
Puławy, 17. 5.:
Puławy se mi představily jako moderní město
širokých čtyřproudých tříd s parkovou úpravou, město především
panelových domů. Trochu mě překvapilo, jak jsou relativně malé. Našel
jsem si moderně řešenou radnici, za ní objevil kostelík z počátku 20.
století. V ose ulice směrem k řece tryskala malá fontána a za ní snad měla
být pěší promenáda kolem obchodů, případně tržnice. Téměř nebylo co
objevovat. Až na nábřeží jsem našel v anglickém parku schovaný zámek Čantoryjských
v klasicistním stylu. Na poměrně malé ploše parku byly rozesety i drobné
romantické stavby.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ústí Wieprze
(303 km):
Řeka se vlévá do Visly
na předměstí Dęblinu. Kousek před ústím ji překlenují dva mosty: silniční
a železniční. Soutok jsem tak měl jako na dlani a nemusel nic hledat. Vepř
se stáčel ladným obloukem a ve spojení s Vislou se vytvořila malá písčitá
kosa. V lesíku na pravým břehem se skrývá renesanční nebo barokní
pevnost.
|
 |
|
|
|
|
|

|
Dęblin, 18. 5.:
Hlavní ulicí tzv. Starówky je Varšavská. Tvoří
ji jednoposchoďové, těžko zařaditelné domy. V jejich přízemí se čile
obchoduje, nebo pracují řemeslné dílny, v patře se bydlí. Tato třída
se zhruba uprostřed rozšiřuje v obdélníkový rynek. Dnes místo trhovců
zaujal malý parčík s lavičkami. Z jedné strany ho hlídá pseudoklasicistní
budova radnice, z druhé ošklivá krabice socialistického nákupního střediska.
I kostel tu chyběl. V okolí zaujme jen vysoká škola pro letecké důstojníky.
Před ní stojí památník všem absolventům, kteří padli za 2. světové války
a několik vysloužilých typů stíhaček tvoří malé letecké muzeum. Varšavská
ulice končí ve směru k Visle mostem přes železniční trať. Za ní se v
malém lesíku skrývá renesanční nebo barokní pevnost. Ta dodnes slouží
vojenské posádce. Od ní se téměř paprskovitě rozbíhají i další asi čtyři
ulice panelových sídlišť. Zbývá jen dodat, že za městem je vojenské
letiště.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Antoniow,
18. 5.:
Z Dęblinu jsem vyrazil po klidnější silnici
II. třídy po pravém břehu řeky. Silnice se většinou schovávala do lesů.
Abych se dostal k ústí Pilice, třetího největšího přítoku Visly, potřeboval
jsem se dostat na levý břeh. Až příliš pozdě jsem zjistil, že jeden most
přes Vislu je v Dęblinu a druhý až o zhruba sedmdesát kilometrů dál u
Hory Kalvárie. Mezi nimi přepravují přes řeku dva přívozy, oba pro zvýšenou
hladinu řeky uzavřené. I pokus dostat se k tomuto ústí z protějšího břehu
skončil nezdarem, jak jinak v mokré vysoké trávě a křovinách. Tento pokus
mě
vytáhl nejprve z lesních zákoutí zpět do polí na nezpevněné písčité
cesty a potom mezi sady na asfaltované cesty.
|

|
|
|
|
|
|

|
Varšava, 19.
5.:
V okolí Starého rynku se na několika panelech
připomíná, že stará Varšava (pl. Warszawa) byla z 90% zničena za 2. světové
války a po ní znovu obnovena v původní podobě. Příjemná procházka mezi
především barokními fasádami, kolem hradeb, několika kostelů a památníků
mi trvala zhruba tři hodiny. Příjemný dojem se začal zvolna vytrácet mezi
barokními paláci Krakovského předměstí, v nichž mj. sídlí polský
prezident, varšavská univerzita a akademie věd. A zcela se vytratil při
bloudění po moderních širokých třídách plných aut za památkami Varšavského
ghetta. Dvě z nich, zbytek zdi a synagoga, se dokonce skrývaly ve dvorech.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ústí Narwu
(484 km), 20. 5.:
Po týdnu proměnlivého, případně deštivého
počasí se udělalo pěkně. Bylo tedy nejvýš žádoucí dát kolo do pořádku.
Využil jsem toho, že jsem v Nieporętu spal na břehu Zbiorniku Zegrzyńskiego, a ráno v ní kolo umyl. Přitom jsem si všiml,
že se mi rozlomil nosič. Nezbylo mi nic jiného, než navštívit nejbližší
cykloservis (naštěstí byl v obci), koupit a nechat namontovat nový. Teprve
kolem jedenácté jsem se mohl rozjet k další etapě. Ve dvanáct jsem
zastavoval na jídlo v městečku Nowy Dwór Mazowiecki a potom se zhruba hodinu zmateně
motal v areálu pevnosti Modlin nad soutokem obou řek. Tu a tam na mě mezi
stromy vykoukly zbyky pevnostních valů a bran této barokní stavby, kolonie
uniformních domů z počátku 19. století nezapřela původní kasárenské určení.
Hlavní budovy vnitřní pevnosti dodnes patří armádě. Šipky sice navádějí
k vyhlídkovému bodu a k muzeu, ale snaha se jich držet vyzněla
naprázdno.
|

|
|
|
|
|
|

|
Ústí Bzury
(166 km), 20. 5.:
Ve zbývajících kilometrech tohoto dne ze
Zakroczymu do Płocku se mašinka rozjela. Pravidelně se střídaly
vesnice obklopené prstenci polí s pásy lesa. První pokus o focení Visly u
Secyminu skončil na protipovodňovém valu pohledem na vodu rozlitou mezi
stromy. Rovněž řeku Bzuru o deset kilometrů dál proměnil blízký soutok v
malé jezero. Kdyby jí hráze dovolily víc, jistě by se rozlila doširoka.
Tentýž soutok jsem o chvíli později pozoroval i z mostu přes Vislu. Řeka
se v těchto místech rozlila do několika ramen a vytvořila ostrovy. Všiml
jsem si, že pravý břeh je zvýšený a spadá do řeky asi stometrovým srázem,
kdežto levý břeh je plochý.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Płock, 21. 5.:
Svou procházku historickým městem jsem začal
u pozdně románské katedrály. Budovy okolního královského hradu mnohokrát
měnily půdorys i vzhled. Dnes část z nich ustoupila vyhlídkové terase nad
Vislou, část má barokní podobu. V sousedství vybudovali jezuité svou kolej
a čtyřmi jednoduchými klasicistními budovami vytvořili malé náměstí.
Staré město pokračovalo dvěma souběžnými ulicemi v ose břehu Visly ústícími
na Rynek V ulici blíž k řece jedna z budov sloužila škole a tento účel
plní dodnes. Náměstí lemuje alej stromů, uprostřed prázdné plochy tryská
fontána. Celou západní frontu obsadila monumentální klasicistní radnice.
Vlastně hned za rohem je menší barokní kostel. V jeho sousedství se z 18.
století dochovaly budovy dvou skladišť zboží, jedna z nich dnes slouží
oblastnímu muzeu. Historické město končí dnes už zčásti přestavěnou baštou
a zbytky hradebních zdí. Na severní stranu hradeb bylo přilepeno židovské
město. V současnosti je připomínají už jen názvy ulic a tzv. Dům rabína.
|

|
|
|
|
|
|

|
Włocławek, 21.
5.:
Na nábřeží mě přivítala gotická cihlová
katedrála. Hlavní obchodní třídou města je třída 3. května. Tu lemují
nízké jednopatrové domy s klasicistními nebo secesními fasádami. Tato třída
ústí u řeky na Stary rynek. Dnes jej lemují barokní domy, jeho plocha je
proměněna v trávník. Na řeku shlíží malý barokní kostelík. Na druhém
konci ústí třída 3. května na mnohem rozlehlejší a živější náměstí
Nezávislosti. Jeho středem je kamenný sloup památníku osvobození. Vnitřní
obvod lemuje stromořadí, po vnějším jezdí auta. Domy jsou různé: těžko
zařaditelné, klasicistní i moderní železobetonové a skleněné paláce. A
v sousedství tohoto náměstí jsem objevil orientační mapu a dokonce naučnou
stezku po hlavních památkách "Starówky". Ta mě západně od náměstí
přivedla k několika menším kostelům a bývalému františkánskému klášteru,
modernistické budově muzea a na nábřeží řeky kromě katedrály ke
klasicistnímu biskupskému paláci. Na východ od třídy 3. května jsem si měl
všimnout staré požární zbrojnice s nízkou věží a postmoderní
radnice. K památkám města patří i přestavované staré továrny.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ústí Drwęcy
(253 km) v okolí Toruně, 22. 5.:
Skoro před týdnem jsem v Josefově zachytil zprávu
o povodních ve Slezských Beskydech. Zaujat vlastními starostmi jsem však na
ně brzy úplně zapomněl. I nádherné počasí mě vybídlo, abych výlet ve
Varšavě nepřerušil a pokračoval dál. Včera večer mi povodně připomněla
výměna SMS s domovem i lidé starostlivě obhlížející ve Włocławku řeku.
Dnes jsem cestou do Toruně viděl vodu rozlitou po okolních loukách, v
Bobrowniku asi metr od domů, na předměstí Toruně lidé chystali hráze z
pytlů s pískem. V ústí Drwęcy (i jiných přítoků) Visla zafungovala jako
jakási hráz, nepřijala vodu svého přítoku a on se také na dolním toku
rozvodnil.
|

|
|
|
|
|
|

|
Toruň, 22. 5.:
Toruň byla postavena jako důležitý říční
přístav na Visle. Tomu odpovídá nejen jeho výstavnost, ale i to, že se směrem
k řece otevírala několika branami a hned za hradbami byly budovy skladišť.
Zároveň bylo město nějaký čas hlavním sídlem Řádu německých rytířů.
Jejich hrad, dnes ve zřícenině, měl samostatné opevnění a stál na
rozhraní Starého a Nového města. Převážná část vycházky po městě
byla věnována obhlídce různých měšťanských domů, především s bohatě
zdobenými barokními fasádami, a místních kostelů ve stylu cihlové gotiky.
Na Velkém rynku se rozložila monumentální novogotická budova radnice. Před
ní se z podstavce rozhlíží místní rodák Mikuláš Koperník. V jedné uličce
mezi Starým a Novým Městem jsem zakopl o malého dráčka. Podle pověsti vylézal
z městské stoky, aby strašil noční opozdilce a opilce.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Bydgoszcz, 22. 5.:
Na letošním výletě jsem neměl příliš štěstí
s ubytováním. Doma jsem sice pečlivě celou trasu rozpočítal a na internetu
si našel levná ubytování, ale jak už to bývá, v terénu bylo všechno
jinak. V první polovině trati se spaní pod stanem v kempu střídalo se spaním
v hotelu zhruba půl na půl, v druhé polovině trati už hotely jednoznačně
převažovaly.
Ve venkovských městech
je často jediný hotel, ve větších mi chybí dostatek informací i času, a
tak spávám zpravidla za stovku zlotých na noc. Dnes se má pohodlnost znovu
projevila. Do centra Bydgoszcze jsem dojel po osmé večer. Mohl jsem volit,
jestli budu kličkovat dalších asi deset kilometrů do kempu za městem, nebo
dám přednost hotelu. Chybí mi zarputilost prvních let a vyhrál hotel.
|
 |
|
|
|
|
|

|
Řeka Brda (238
km) na předměstí Bydgoszcze, 23. 5.:
Stává se z toho nepříjemný zvyk. Dopoledne
ztratím prohlídkou nějakého města a jinými drobnostmi a odpoledne potom
doháním všechny kilometry. Mnohdy mi nezbývá dost času a nedoženu je. Dnešní
den nebyl výjimkou. Po asi hodinové procházce starým městem jsem se vydal
po nábřeží řeky Brdy hledat její ústí do Visly. K ústí jsem se přes
nejrůznější průmyslové podniky nedostal a ve výsledku nakonec marně
ztratil zhruba hodinu. Další půl hodiny mi trvala cesta Fordoňskou třídou
na okraj města a když jsem Bydgoszcz opouštěl, bylo půl dvanácté.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Řeka Wda (210
km) u města
Świecie, 23. 5.:
Město Świecie mě přivítalo
panelovými sídlišti. Za nimi se skrývala Starówka, jak se tady říká starému
městu. Rozlehlé čtvercové náměstí bylo tentokrát prázdné, jen v koutě
před radnicí stál památník výročí města ve stínu stromů. Radnice s nízkou
věží byla neostylová. Domy kolem náměstí stejně jako v okolních ulicích
měly secesní fasády. Jedna z ulic mě přivedla k baroknímu klášteru, jiná
k novogotické budově pošty, další k malému parčíku v sousedství starého
hřbitova pod cihlovým gotickým kostelem. Takové normální městečko. Největší
historické památky však byly za rozvodněnou Wdou: zbytky křižáckého
hradu a mariánský kostel ve stylu cihlové gotiky, rovněž postavený křižáky.
|

|
|
|
|
|
|

|
Chełmno, 23. 5:
Uprostřed města stojí na obdélném náměstí
renesanční radnice. Ostatní památky se dochovaly po obvodu dodnes stojících
hradeb: klášter, barokní lyceum, vodárenská věž, malý a velký kostel ve
stylu cihlové gotiky. Za Grudziądzkou bránou byl upraven malý parčík. Přímo
pod hradbami seděla dvojice dřevěných zamilovaných, opěradlo jiné, pro změnu
kamenné lavičky mělo tvar dvou srdcí, několikrát jsem zahlédl nápis Chełmno
- město zamilovaných. Byla neděle, v parku hrála moderní hudba, lidé
korzovali a bavili se. Využil jsem této atmosféry a po prohlídce památek si
udělal malou občerstvovací zastávku. Když jsem si vychutnával poklidnou
atmosféru, vzpomněl jsem si na podobný zážitek z Venlo v Nizozemí (viz Rýn/Maas/Dunaj
2005).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Grudziądz, 24.
5.
Po prohlídce města jsem si na rynku chystal
fotoaparát na balík věcí na nosiči, abych si mohl udělat obrázek samospouští,
když se ke mně přitočil jeden chlapík a začal loudit drobné. Pokusil jsem
se ho odbýt, ale nedal se. Tak jsem ho poprosil, aby mě vyfotografoval. Jako
obvykle se to povedlo až napodruhé. I potom dál loudil peníze, do jisté míry
se mi vnucoval jako průvodce. Nakonec jsem neodolal, zalovil v peněžence a
dal mu jeden zlotý. Svým způsobem si ho vydělal.
|

|
|
|
|
|
|

|
Oddělení
Nogatu u Bialej Góry, 24. 5.:
Pod Grudziądzí má Visla
šířku zhruba tři čtvrtě kilometru. Na obou březích jsou ponechány
poldry o šířce sto až dvě stě metrů a teprve potom vybudovány protipovodňové
valy vysoké kolem deseti patnácti metrů. Do oblasti jsem dorazil v období,
kdy záplavová vlna vrcholila. Když jsem vylezl na val kvůli obrázku města
Gniew, zatrnulo mi. Visla měla dvojnásobnou šířku a pod
korunami valů chyběl snad jen metr k tomu, aby se přelily. Tato záplavová
vlna nebyla v deltě rozmělněna. Oddělení hlavních ramen Visly - Nogatu, Škarpavy
a Mrtvé Visly - byla pevně uzavřena hrázemi plavebních komor a všechna
masa vody se hnala nejkratší cestou do moře.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Malbork,
25. 5.:
Ve vyprávění o neúspěšném výletu v roce
2006 to chybí. Z Elblągu jsem se posunul vlakem (!) do Malborku, chtěl se tu
ubytovat a bez zavazadel dojet do Bialej Góry k počátku Nogatu. Teprve neúspěšný pokus o ubytování mě vrhl do víru vlakových
spojení. Symbolicky se tak pro mě letošní výlet v Malborku uzavíral.
Zaplatil jsem si vstupné, prohlédl křižácký, později polský hrad, poobědval
ve stejné restauraci jako před čtyřmi lety. Zbývající kilometry do Gdaňsku
měly být už jen formalitou. Nepříjemný protivítr mi je změnil ve vysilující
boj.
|

|
|
|
|
|
|

|
Oddělení
Szkarpawy, 25. 5.:
Od nepříjemného protivětru jsem si chvíli
odpočinul při zastávce v Žulavkách u plavební komory
Gdańska Głowa, kde se z Visly odděluje Szkarpawa. Opakoval se včerejší
obrázek z Bialej Góry. Hlavní koryto div nepřetékalo kalnou vodou, ale pod
vraty propusti zůstávala čistá, nezvýšená hladina ramene. Na hrázi jsem
vzpomínal, jak z ní bylo před čtyřmi lety k rozdvojení relativně daleko,
jak byla Visla-Lenivka relativně úzká. Dnes jsem měl odbočku prakticky před
nosem a jen tabulky vyčnívající z vody připomínaly původní stav.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ústí Mrtvé
Visly do moře u Gdaňsku, 25. 5.:
Novým Portem jsem se
propletl ke starému majáku na dlážděné nábřeží a byl jsem u cíle. Za
mnou zůstaly na řece přístavní skladiště, jeřáby a velké lodi. Na druhém
břehu se nad stromy zvedal památník Westerplatte. Přede mnou konec řeky
vymezovaly na březích červený a zelený sloupek a pak už se otevírala jen
hladina moře. Tady končilo svou pouť i poslední z ramen Visly, tady jsem udělal
obrázek, který se mi z protějšího břehu nepovedl v roce 2006. A měl jsem
štěstí. Do přístavu zrovna vplouvala jedna z námořních lodí. Takže obrázek
vypadá podobně jako v ústí Odry roku 2002.
|

|
VÝLET V ČÍSLECH / MAPA TRASY
Den
|
Datum
|
Etapové
město
|
Km
|
Poznámka
|
1.
|
10/5
|
Wisła (Visla)
|
41
|
kolem pramenů Visly
|
2.
|
11/5
|
Oświęcim (Osvětim)
|
100
|
|
3.
|
12/5
|
Kraków (Krakov)
|
96
|
|
4.
|
13/5
|
Bochnia
|
95
|
|
5.
|
14/5
|
Rytwiany
|
136
|
|
6.
|
15/5
|
Sandomierz (Sandoměř)
|
81
|
|
7.
|
16/5
|
Jozefów (Josefov nad Vislou)
|
92
|
|
8.
|
17/5
|
Dęblin
|
103
|
přes Puławy
|
9.
|
18/5
|
Konstancin Jeziorna (Konstantin Jezerní)
|
123
|
|
10.
|
19/5
|
Nieporęt
|
59
|
přes Varšavu (Warszawa)
|
11.
|
20/5
|
Płock
|
123
|
|
12.
|
21/5
|
Włocławek
|
77
|
|
13.
|
22/5
|
Bydgoszcz (Bydhošť)
|
130
|
přes Toruń
|
14.
|
23/5
|
Grudziądz (Hrudno)
|
100
|
přes Chełmno
|
15.
|
24/5
|
Sztum (Štum)
|
91
|
|
16.
|
25/5
|
Gdaňsk
|
99
|
přes Malbork
|
|
|
Celkem
|
1.546
|
|
|