LOIRA (Francie) 07
Home Řeky SLOVENSKO 98 LITVA + POLSKO 99 ŠVÝCARSKO 00 Finsko + Labe 01 Norsko + Odra 02 Nizozemí + Rýn 03 ŠPANĚLSKO 04 Rýn/Maas/Dunaj 05 POLSKO 06 LOIRA (Francie) 07 VISLA (Polsko) 10 DUNAJ 12 ITÁLIE 14 TISA (Maďarsko) 16


~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

V horách

Pramen pod vrchem Gerbier de Jonc

Le Puy

Peyremeyre

Zámek La Roche

Přehrada u Villerestu

     Loira pramení pod vrchem Gerbier de Jonc. Prvních bezmála tři sta kilometrů protéká Francouzským středohořím. Její údolí svírají strmé skály a jen se zřídka se otevírá tu menší, tu větší louka s vesnicí nebo městečkem. Jen kolem Fernsu se vytvořila větší kotlina. Rozmanitost skal a meandrů řeky dotvářely už od počátku menší zámky v údolí, nebo zříceniny hradů na vrcholcích skal. Nejzajímavější  z nich, zámek La Roche, vyrostl přímo uprostřed řeky. Přírodní divadlo uzavírala přehrada Lac de Villerest kousek před Roannem.

     Pro mě tento úsek skončil dírou v plášti zadního kola. Zdánlivá maličkost – koupit nový plášť – se změnila v drama na půl dne. Stanoval jsem asi dvanáct kilometrů od Roannu. Ráno jsem se do něj bez problémů dostal autobusem. Bloudil jsem ulicemi a nestačil se divit, že v pondělí je většina obchodů zavřená. Po hodině hledání jsem přece jen našel jeden cykloservis. Ani on neměl otevřeno. Nakonec mi pomohli v informačním středisku. V něm mě po několika telefonátech navedli k otevřenému obchodu. S novým pláštěm jsem se vrátil na nádraží. Tam jsem zjistil, že polední autobus mi o pět minut ujel a další pojede až za čtyři hodiny. To už těch dvanáct kilometrů dojdu pěšky. V rychlém občerstvení jsem poobědval, městskou dopravou se svezl na okraj města a vyrazil. Neušel jsem ani kilometr a začalo pršet. Dvakrát jsem se na chvíli schoval pod strom a počkal, až se přežene malá průtrž. Převážně v drobném dešti jsem se do kempu vrátil krátce po čtvrté. Pojedl jsem, vyměnil plášť a po páté se vydal už za slunečného počasí na alespoň zkrácenou etapu.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

s Laterálním kanálem

Začátek v Roannu

Akvadukt u Digoinu

Nevers

Cosne Cours

Akvadukt u Briare

   Hory vystřídal rovinatý terén, řeku obklopily převážně pole a dobře ohrazené pastviny se stády krav, ovcí a koní. Loira už nebyla drobnou říčkou. Stále širším korytem se valila mohutná masa vody, často ji menší či větší ostrůvek rozděloval do dvou ramen, na březích zůstávaly písčiny, které využívali lidé chtiví koupání jako pláže.

     Z Roannu do Digoinu byl souběžně s hlavním korytem vybudován plavební kanál. I když na začátku byl menší přístav, později snad mohl sloužit jen k zavlažování polí nebo odvádění přebytečné vody z řeky. V Digoinu  se spojil s kanálem Centre, přivádějícím vodu ze Saony. Tento kanál překračoval Loiru 240 metrů dlouhým kamenným akvaduktem z 19. století. Spojené kanály pak vedly souběžně s řekou dalších zhruba dvě stě kilometrů. V některých úsecích jsem na nich spatřil menší osobní i nákladní čluny, v okolí Neversu nad ním stála velká továrna. Všechny levostranné přítoky překonával akvadukty, největším i nejvýznamnější přítok Loiry řeku Alliére. U Briare se s Loirou rozloučil. Znovu ji překročil akvaduktem a zamířil na severovýchod k Seině.

     V Briare jsem jako obvykle stavěl stan po deváté večer. Sotva jsem si v kempu našel vhodné místo, mával na mě chlapík od protějšího karavanu a zval mě na večeři. Chtěl mně, vzácnému hostu z Čech, ukázat francouzskou pohostinnost a snad si i popovídat. Ale jak? Francouzsky neumím vůbec, anglicky nedostatečně a němčině pro změnu nerozumí Francouzi. A tak komunikace vázla, nebo jsme se domlouvali posunky. Hostitel mi nabídl nejprve víno a vzápětí minerálku, obojí jsem odmítl. Poté mi nabídl i večeři, těstoviny se šunkou. Odpověděl jsem neurčitým pokrčením ramen. Vyložil si to, jako že jsem pozvání přijal. Snědl jsem těstoviny a jako dezert puding. Po jídle se nejspíš měl rozproudit hovor. Jenže jak, když jsme každý mluvili jinou řečí?! A tak jsem seděl a s celou rodinou koukal na televizi. Po chvíli jsem se omluvil a odešel ke svému stanu. Nabídnutá večeře jen probudila můj žaludek a musel jsem se dojíst. Když jsem si vařil vlastní jídlo, nadával jsem si, že jsem nereagoval správně a pozvání dostatečně důrazně neodmítl.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Po stopách Jany z Arku

Rodný dům v Domrémy na Maase (2005)

Gién

Orléans

Chinon na Vienně

Rouen na Seině

     Jana z Arku se narodila v roce 1412 v Domrémy na východě Francie uprostřed stoleté války s Anglií. Měla vidění, že je předurčena, aby přivedla lid k vítězství a korunovala Karla VII. francouzským králem. Proto se vypravila na dlouhou cestu do Chinonu, kde dauphin sídlil. Ten si ji vyzkoušel, když se skryl mezi dvořany a jeden z nich se za něj vydával. Jana jej však neomylně poznala. S jeho pověřením pak v čele vojska v květnu 1429 dobyla Orleans. Odtud a  z nedalekého Gienu podnikala další válečné výpravy. Zúčastnila se i Karlovy korunovace králem v Remeši. O rok později byla v Compiégne zradou zajata a svatou inkvizicí jako kacířka a čarodějnice odsouzena k smrti upálením. Její život skončil v roce 1431 na hranici v Rouenu.

    Janin rodný dům v Domrémy jsem navštívil předloni (viz Rýn/Maas/Dunaj 05). V Gienu jsou na stěně místního kostela na velké mapě z keramických dlaždic vyobrazeny její výpravy z města v roce 1429. Orleans se rozkládá na pravém břehu řeky, francouzské vojsko útočilo z levého. Místo, odkud Jana zavelela k útoku proti Fort de Tourelles, pevnůstce u vstupu na most, dnes označuje kříž. Právě dobytím této pevnůstky se jí a jejímu vojsku otevřela cesta do města. Most se dnes  klene přes řeku asi o sto metrů níž, na místě pevnůstky byl vztyčen kříž. Ve městě také stojí dům, ve kterém Jana v květnu 1429 bydlela, a v 19. století se na náměstí du Martroi vrátila v podobě jezdecké sochy. Královský hrad v Chinonu na řece Vienne je dnes ve zřícenině. Dochovaly se vnější hradby a jednotlivé strážní věže, na obnově královského paláce se dnes pracuje. O původní podobě hradu vypovídá model ve stanu uprostřed jinak parkově upraveného nádvoří. V tzv. hodinové věži je instalováno muzeum Panny orleánské. V Rouenu na náměstí du Vieux Marché vyrostl na troskách starého kostela moderní svatostánek. Polohu původní stavby vymezují jen odkryté základy. V jednom z výklenků nového chrámu je u kůlu uvázaná socha dívky oblečené v rubáši. O kousek vedle se uprostřed záhonů zdvihá vysoký dřevěný kříž na místě, kde roku 1431 hořela hranice.

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Za hrady a zámky

Chambord

Chenonceaux

Villandry

Brézé

Brissac

     Zhruba dvě stě kilometrů údolí Loiry spolu s dolními toky jejích velkých přítoků Cher, Indre, Vienne a Thouet mezi Gienem a Angersem byly pod názvem Údolí králů zapsány na seznam kulturního dědictví UNESCO. Místní reklamní letáky zvou v uvedeném úseku celkem do třiceti osmi objektů, nejen zámků, ale i klášterů (Fontevraud), kostelů (St. Benoit), muzeí (La Deviniére); významnou technickou památkou je i akvadukt v Briare. Komu se nechce zdlouhavě cestovat, může si nedaleko Amboise projít park s miniaturami zámků. Na podobnou návštěvu lákají také místní poutače do jednoho ze sklepů (jeskyní?) v nízké pískovcové skále nedaleko Saumuru.

     Jednotlivé zámky dělí vzdálenost kolem deseti kilometrů. Téměř všechny jsou poschovávané v parcích. Ty brání ve snadném přístupu, chrání soukromí svých obyvatel. K některým zámkům, jako např. Sully, Chambord, Chaumont nebo Langeais, je volný přístup. Obešel jsem si je, prohlédl exteriér, udělal fotku a jel jsem dál. U dalších se bez zaplacení vstupného do parku nesmí a ze zámků jsem s trochou nadsázky neviděl ani cihlu. Takže když jsem je chtěl vidět, musel jsem platit. Někdy mi levnější vstupné otevřelo bránu do parků a zahrad (Villandry), umožnilo prohlídku exteriérů (Montreuil-Bellay) nebo sklepních prostor (Brézé). Kdybych přidal pár euro, dostal bych se i do zámeckých interiérů. Jindy jsem si po zaplacení vstupného prohlédl jak exteriér tak interiér, ať už individuálně (Chenonceau, Chinon, Angers) nebo s průvodcem (Brissac).

     Já jsem se z nabízených třiceti osmi objektů zastavil u dvaceti devíti, i když někdy jsem lovil záběr přes plot. V celkem jedenácti zámcích jsem si potom zaplatil vstupné (v průměru kolem sedmi euro).

 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

VZPOMÍNKA NA JULESE VERNA

Katedrála v Nantes

Spisovatelovo muzeum

Jules Verne

Ostrov strojů

Radnice v Nantes

   Jules Verne se narodil roku 1828 v Nantes, tehdy významném námořním přístavu. Blízkost přístavu i vyprávění pařížského strýce podněcovaly chlapcovu fantazii, touhu poznávat vzdálené země. V dospělosti si své sny splnil. Sám cestoval a na daleké cesty posílal i své románové hrdiny.  Ti prožívali nejen plno napínavých dobrodružství ve všech koutech světa, ale především podle nejnovějších poznatků vědy a techniky konstruovali nové stroje, které jim umožňovaly létat, plout pod mořskou hladinou, ba dokonce se vydat v dělovém náboji na Měsíc. Od vydání svého prvního úspěšného románu Pět neděl v balóně v roce 1863 do své smrti v roce 1905 Verne napsal pro Hetzelovo nakladatelství třiašedesát románů a řadu povídek. K nejprodávanějším za jeho života patřily Cesta kolem světa za osmdesát dní (108.000 výtisků), Pět neděl v balóně (76.000), Dvacet tisíc mil pod mořem (50.000), Michel Strogoff (u nás též pod názvem Carův kurýr, 49.000) a Cesta do středu Země (48.000).  

     Všechna tato fakta a ještě mnohem víc dnes shrnuje Muzeum Julese Verna v Nantes. Zajímavá expozice pomocí modelů, ilustrací, filmových projekcí i her seznamuje také s jeho nejúspěšnějšími díly. Kromě už citovaných i s romány Jangada (800 mil po Amazonce), Robur Dobyvatel a Ze Země na Měsíc. Nerozuměl jsem dobře popiskám, abych mohl posoudit, jestli se na výtvarných návrzích ponorky Nautilus, skafandrech, dělovém náboji k Měsíci podílel sám autor. Jedna z map potom ukazuje autorův zájem o Rusko, zejména o v té době neprobádanou Sibiř, kam situoval šest svých děl.

     Když jsem později procházel ulicemi města, zaujal mě u centra Ille d´machines (volně přeloženo Ostrov strojů) obrovský pohyblivý slon ze dřeva a kovů. Ihned se mi vybavila vzpomínka na Vernův román Zemí šelem, ve kterém skupina dobrodruhů podobným monstrem putovala po Indii. Bohužel jsem neměl dost času, abych si prohlédl celou expozici. Podle poutače je v ní podobných mechanických modelů víc.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

... a jeden přídavek

Paimboef Přístav v St. Nazaire Mont St. Michel

     Z Nantes mě cyklistická směrovka dovedla k přívozu u Pellerinu a potom ke kanálu Maritimé. Kolem něj jsem šlapal až do Paimboefu. Když jsem znovu uviděl Loiru, vůbec jsem ji nepoznal. Najednou to nebyla řeka, ale spíš menší mořská zátoka. Na protějším břehu se na dotvrzení mých slov rýsovaly budovy nedalekého přístavu v St. Nazaire. S řekou jsem se rozloučil o několik kilometrů dál. Na pravý břeh do St. Nazaire jsem přejížděl po obrovitém mostě, jednom z klenotů moderního stavitelství. Ten byl pro mě symbolickou tečkou za putováním kolem Loiry.

     Při dvou spojovacích etapách v Bretani a v Normandii mezi St. Nazaire a Isigny sur Mer jsem se hodně nadřel. Jeden krátký a poměrně prudký kopec střídal druhý. Úlevy mi přinesly snad jen sjezdy zpátky k moři, první večer do Mont St. Michel, druhý do Isigny. Jediným výraznějším zážitkem byla návštěva původně gotického kláštera Mont St. Michel, který stojí na osamělém, osmdesát metrů vysokém skalisku asi dva kilometry od pobřeží. Za přílivu skalisko tvoří malý ostrůvek, za odlivu jej spojují s pevninou písčité pláže.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Vylodění v Normandii, červen 1944

Point de Hoc

Americký úsek

-  pláž Omaha -

Britský úsek

- pláž Gold -

Kanadský úsek

- pláž Juno -

Památník světového míru v Caen

     6. 6. 44 v časných ranních hodinách zahájila americká, britská, kanadská a francouzská vojska vyloďování v Normandii a otevřela tak frontu v západní Evropě. Vylodění se odehrálo na zhruba jednom stu kilometrů pláží mezi Cherbourgem a Caen. Nejtěžší úsek dobývali Američané na plážích Utah a Omaha. Po vylodění na písčité pláži museli šplhat do prakticky kolmých skalních útesů. Obě pláže ostřelovalo z Pointu du Hoc německé dělo. Speciálně vycvičené jednotce Rangers se ho podařilo zneškodnit. Podobná dělostřelecká baterie ostřelovala pobřeží a přilehlé moře i z Longues sur Mer a dalších míst. Britové na svém úseku, pláži Gold, sice také šplhali do kopce, ale už byl schůdnější a nevím jak v roce 1944, ale v době mé návštěvy jej vesměs porůstaly nízké keře. Nejsnazší přístup z moře na pevninu měli Kanaďané na úseku Juno a nejspíš i Francouzi na sousedním úseku Sword. Plochá pláž přímo navazovala na pobřežní nížinu. Krátce po vylodění vybudovali britští a američtí inženýři velký námořní přístav v Aromanches. Na Junu potom přistávala jedna významná státnická návštěva za druhou. Tam se také na francouzský břeh vylodil velitel francouzského protinacistického odboje generál de Gaulle.

     Dnes se celý úsek proměnil v jedno velké muzeum. V terénu se dochovaly zbytky německých dělostřeleckých baterií a pobřežních pevnůstek, na významných místech celé operace vyrostla řada pomníků, jednotlivé fáze připomínají menší či větší muzea. Mapy, dokumenty i části výstroje jednotlivých vojáků, modely i skutečná vojenská technika – děla, tanky, lodě a obrněná vozidla – navozují atmosféru oněch bouřlivých dnů léta 1944. V Grandcamp-Maisy muzeum popisuje akci amerických Rangers na Pointe du Hoc, v St. Laurent události na Omaze, v Arromanches historii válečného přístavu, v Courselles působení kanadské armády ve 2. světové válce, v Ouistrehamu proměny Atlantického valu. Celý komplex začíná, nebo končí (záleží na úhlu pohledu), v Památníku světového míru v Caen, který sleduje válečné konflikty ve světě i po 2. světové válce. Odvrácenou stranou úspěchů spojenců jsou válečné hřbitovy rozeseté po celém kraji.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

... malý dovětek

Ústí Seiny u Le Havru Rouen Gaillon Vernon Nádraží v Mantes La Jolie

     Po celý výlet mě pronásledovaly drobné nehody, snaha vidět co nejvíc zkracovala často etapy na padesát kilometrů, místy jsem se na kole až trápil, a tak mi v okolí Caen přišla vcelku vhod SMS z domova, že se mám urychleně vrátit. Výzvu jsem uposlechl a vypustil poslední část původního plánu, totiž poznávání řeky Seiny. Nejrůznější komplikace však způsobily, že jsem své putování neukončil v Le Havru u ústí Seiny do moře, ale dostal se kolem ní až do Mantes La Jolie, zhruba padesát kilometrů od Paříže. Díky tomu jsem navštívil Rouen, město tragického konce života Jany z Arku, a posbíral několik náhodných obrázků kolem řeky.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Výlet v číslech / Mapa trasy

 

Den Datum Oblast Etapové město Km za den  
1. 19/7 Kolem Loiry Le Puy 115 kolem pramenů Loiry
2. 20/7 St. Etiénne 120  
3. 21/7 Roanne 92  
4. 22/7 volno v Roannu -  
5. 23/7 Digoin 42  
6. 24/7 Nevers 115  
7. 25/7 Briare 109  
8. 26/7 Beaugency 98 přes Orléans, zámky Gien, Sully, Meung, Beaugency
9. 27/7 Blois 86 zámky Talcy, Chambord, Villesavin, Cheverny, Blois
10. 28/7 Tours 76 zámky Chaumont, Chenonceaux, Amboise, Tours
11. 29/7 volno v okolí Toursu -  
12. 30/7 Azay le Rideau 43 zámky Villandry, Langeais, Azay le Rideau
13. 31/7 Candes St. Martin 77 zámky Ussé, Chinon, Le Riveau
14. 1/8 Saumur 50 klášter Fontevraud, zámky Brézé, Montreuill, Saumur
15. 2/8 Angers 60 zámky Brissac, Angers
16. 3/8 Nantes 102  
17. 4/8 Redon 125 kolem ústí Loiry do moře v St. Nazaire
18. 5/8   volno v Redonu -  
19. 6/8   Mont St. Michel 125 přes Rennes
20. 7/8 Normandie 44 Isigny sur Mer 112  
21. 8/8 Bayeux 54  
22. 9/8 Caen 60  
23. 10/8 Kolem Seiny Rouen 124  
24. 11/8 Mantes La Jolie 77  
      Celkem 1.862  

... a návrat vlakem domů.