Rýn/Maas/Dunaj 05
Home Řeky SLOVENSKO 98 LITVA + POLSKO 99 ŠVÝCARSKO 00 Finsko + Labe 01 Norsko + Odra 02 Nizozemí + Rýn 03 ŠPANĚLSKO 04 Rýn/Maas/Dunaj 05 POLSKO 06 LOIRA (Francie) 07 VISLA (Polsko) 10 DUNAJ 12 ITÁLIE 14 TISA (Maďarsko) 16


Kolem Rýna

 

 

 

Pod Oberalpassem, 9. 7.

Část velkých německých a rakouských řek má u pramenů upravené kamenné studánky a informační tabulky se základními údaji. Tato móda se dostává i do Čech. U alpských řek to dost dobře nejde. Z ledovců na vrcholech skalních štítů vyvěrají drobné potůčky, ty se stékají ve větší prameny, hloubí si své údolí jako dravé bystřiny a stále sbírají další a další potoky, až je z nich pod horami mohutná řeka. Tak je tomu i s počátky Vorderrheinu pod Oberalpassem.

 

Soutok Rýnů u Reichenau, 9. 7.

Mezi městečky Ilanz a Reichenau si Přední Rýn proráží cestu vápencovou soutěskou. Když jsem ráno vezl vlakem nahoru, prohlížel jsem si nejrůznější skalní útvary zespodu, vpodvečer jsem na kole při cestě dolů do kaňonu nahlížel shora: zpočátku opatrně přes pás luk a polí, v závěru ze skalní galerie, ve které si silnice občas pomáhala i krátkými tunely. A abych všechnu krásu nevykoukal, občas se přes ni zatáhla opona lesa. U Reichenau přírodní divadlo skončilo. Přední Rýn se spojil se Zadním a společně protékaly širokým údolím mezi poli.

 

Vaduz, 10. 7.

Většina obyvatel Lichtenštejnska žije v úzkém pásu země na pravém břehu Rýna. I významné hrady působily na svých homolích proti mohutné skalní stěně v pozadí jako dětské hračky. Jen část Triesenu se pustila do prudké stráně. A jako je maličký stát, je maličké i hlavní město. Jeho střed vymezují dvě souběžné ulice s nejvýznamnějšími úřady, radnicí, obchody... Nad městem ve svahu bdí knížecí zámek.

 

Ústí Rýna do Bodensee, 11. 7.

Kousek od lichtenštejnských hranic se z hlavního toku Rýna oddělil malý kanál. Ten se u St. Margrethen proměnil v romantickou říčku a dostal jméno Altrhein. Hlavní proud vody byl za Höchstem spoután hrázemi uprostřed lužního lesa. Ty se později zakusovaly hluboko do Bodamského jezera. Hráze vedly snad kilometr obklopeny jen vodou. Mnohem romantičtěji vypadalo ústí Altrheinu u stejnojmenné vesnice (na obrázku).

 

Kostnice, 11. 7.

Na nábřeží jezera stojí nenápadná bíle olíčená budova s dřevem obloženým prvním patrem. V ní zasedal v letech 1414 – 1418 církevní koncil a zřejmě i dnes slouží různým kongresům. Na druhém konci města se nachází Husova ulice. Přízemí úzkých hrázděných domů oživuje čilý ruch ve spoustě obchodů a obchůdků. Kousek od městské brány pamětní deska na jednom z nich připomíná, že tady bydlel do svého zatčení Mistr Jan Hus a obchod nahradilo malé muzeum.

 

Rheinfall, 12. 7.

Na levém břehu. stojí nad vodopádem malý hrad  a slouží jako turistické středisko. Kromě jiného za jeden švýcarský frank otevírá branku k přírodnímu divadlu. I já jsem nejprve sestupoval spoustou schodů od nenápadné hrany nahoře k řvoucímu peklu zpěněné vody dole a vzápětí se jimi vracel zpět. Chodníček z protějšího břehu umožňoval dostat se i na malou, zajímavě tvarovanou skalku uprostřed zdivočelé vody. Někteří odvážlivci se pod ní dokonce projížděli na lodičce.

 

Basilej, 13. 7.

Snad dvě hodiny jsem obdivoval krásy historického středu města. Pár kilometrů od něj z jednoho mola říčního přístavu vzlétala k nebi stříbrná kosmická raketa kovového pylonu, který označoval trojhraniční bod Švýcarska, Francie a Německa. A o další kus dál u Märktu přehrada odváděla hlavní proud vody do Velkého alsaského kanálu a na německé rameno voda téměř nezbyla. V korytě se objevovaly malé ostrůvky, na slunce vystupovalo skalnaté dno.

 

Štrasburk, 14. 7.

V ulicích historického centra pulsoval život mezi množstvím obchůdků a kavárniček, vybíral jsem si mezi hrázděnými domy na nábřeží mlýnského náhonu, gotickou katedrálou, barokní pevností a futuristickým kruhovým náměstí v sousedství Kléberova náměstí. Jinak tomu bylo, když jsem se ulicemi předměstí propletl k budovám evropských institucí. Nepotkal jsem žádné davy zvědavých turistů, ulice byly najednou prázdné, bez života.

 

Worms, 16. 7.

Mezi Mannheimem a Wormsem cyklostezka využila při cestě přes řeku dělící pás dálničního mostu. Bylo nutné k němu vyšplhat po strmých schodech vzhůru, přinejmenším do výšky třetího poschodí panelového domu, a na druhém konci zase dolů. Jak jistě každý pochopí, s plně naloženým kolem to nebyla vůbec žádná legrace. Nahoru jsem to zvládl vcelku bez problémů. Horší to bylo dolů. Předním kolem jsem se sice pohodlně trefil do drážky, ale zadnímu kolu jsem musel trochu pomáhat. A najednou se kolo splašilo a přestože jsem držel přední brzdu, řítilo se nezadržitelně dolů. Poskakoval jsem za ním a čekal, kdy se na schodech přerazím. I místní dechové kvarteto, které ve věži cvičilo, zmlklo a sledovalo, co bude dál. Nepřerazil jsem se. Na rovince se kolo najednou zastavilo, mně se to podařilo ustát a mohl jsem si vydechnout. I kvarteto začalo znovu hrát.

 

Mohuč, 18. 7.

V Mohuči jsem se na zhruba čtyři dny napojoval na předloňskou trasu a symbolicky se tu lámalo počasí. Zatímco z Basileje mě pod jasnou oblohou trápilo horko, dál na sever mě zabrzdil prudký severní až severozápadní vítr, ten přihnal mraky a z nich někdy vypadla jen drobná přeháňka, jindy hotová průtrž mračen. Teploty během dvou dnů spadly z třiceti až na patnáct stupňů Celsia. Letos se mi kolem Rýna vůbec nejelo dobře.

 

Düsseldorf, 20. 7.

V podvečer jsem využil lavičky na nábřeží Rýna k malé svačině. Přitom jsem pozoroval zábavní park na protějším břehu, velké nákladní čluny na řece, mezi kterými se proplétal přívoz, a lidi na procházce kolem řeky. Na závěr svačiny jsem mlsal čokoládu. Několikrát mě od jídla vyrušili žebráci. Poslednímu z nich mohlo být tak kolem pětadvaceti. Když jsem odmítl peníze, ukázal na čokoládu a sepjal prosebně ruce. Této žádosti už jsem neodolal a kus mu ulomil.


 

  Kolem Maasy

Nijmegen, 22. 7.

U Nijmegenu jsem změnil průvodce, Rýn vystřídala řeka Maas. V první chvíli jsem však měl pocit, že jsem se ocitl u významnějšího venkovského potoka. Tak byl Maas proti Rýnu úzký, bez výraznějšího proudu a pokud jsem si stačil všimnout, ani jeho břehy nelemovaly hráze. Na Rýně plula jedna velká nákladní loď za druhou, tady na ně nebylo dost místa a vystřídaly je spíš menší osobní čluny.

   

Venlo, 23. 7.

Kromě velké budovy radnice Venlo nabízí i několik dalších historických památek: zbytky městského opevnění, kostel sv. Martina se zvonkohrou, několik menších kostelů. Zajímavá je moderní budova nádraží a oblastního muzea. Za ní v malém parčíku hoří na pietně upraveném místě oheň světového míru. Na historickém Marktu jsem se zastavil na občerstvení. Seděl jsem v malé kavárničce pod slunečníkem, pomalu jedl objednané jídlo, poslouchal břeskný orchestrion a pozoroval okolí. Ovládla mě taková pohoda, že se mi vůbec nechtělo zvedat a jet dál.

 

Maastricht, 24. 7.

Největší zajímavosti jsem našel na okraji města v parku za hradbami. Hned dvě sochy připomínají, že tu zemřel legendární d´Artagnan. O kus dál jsem přemýšlel, jestli je to skutečnost nebo plastika. Smutná dívka držela v klíně hlavu umírající žirafy. To vše uprostřed zamřížovaného výběhu. Až jsem přišel blíž, všiml jsem si tabulek, upozorňujících na člověkem vyhubené druhy zvířat. Vzpamatovat se z hrozného zážitku mi pomohla malá místní zoo o kousek dál.

 

Bortrange, 26. 7.

Na nejvyšším bodě Belgie stojí výletní hostinec s malou věží. Kousek za ním kámen na vrcholu uměle vybudovaného „sloupu“ se schody označuje dosažení 700 m. n. m. Pro hosty restaurace jsem uspořádal malé divadlo, když jsem se samospouští fotil u tabule „Signal de Bortrange – 694 m. n. m.“ a povedlo se mi to asi napotřetí. Až jsem začal schovávat fotoaparát, jeden z hostů vyšel ven a nabídl mi pomoc. S úsměvem jsem mu poděkoval a řekl, že už ji nepotřebuji.

 

Lutych, 27. 7.

Panelové domy, jaké znám z domova, to je první dojem z nábřeží Maasy v Lutychu. Až další prohlídka rozšířila obrázek města i o jiné hodnoty: románský, kostel sv. Bartoloměje, gotickou katedrálu sv. Pavla, barokní paláce radnice a muzea, klasicistní budovu královské opery. A připomněl se mi i spisovatel G. Simenon. Na jednom menším náměstí sedí na lavičce nenápadný muž v klobouku a s lulkou v ruce. Je to komisař Maigret a přemýšlí o svém dalším případu.

 

Verdun, 30. 7.

Na konci 19. století byla obrana města zpevněna 39 pevnostmi a pevnůstkami na okolních vršcích. Když na začátku první světové války německá armáda prolomila francouzskou obranu v okolí, zůstal nedobytý Verdun vražený jako klín do jejích pozic. Proto se na jaře 1916 stal cílem německé ofenzívy. Té se podařilo dobýt předsunuté pevnosti Douaumont a Vaux, ale do města se nedostala. Ve válečné vřavě byly zcela zničeny i tři vesnice pod pevnostmi. Krajina byla na konci války natolik rozrytá granáty a plná nevybuchlé munice, že bylo rozhodnuto ji zalesnit a jinak neupravovat. Kvůli nevybuchlé munici i z úcty k nepohřbeným vojákům jsou turisté vyzýváni, aby chodili pouze po vyznačených cestách.

 

Domrémy, 1. 8.

Rodný dům Jany z Arku není ničím zvláštní. Jednoduchá jednopatrová budova se střechou, která se svažuje pouze k jedné straně. Navíc dům je mladší, polohu původního vyznačují kamenné základy ve dvoře. Kolem nich se rozložily budovy turistického střediska. Kousek za vesnicí byla postavena výstavná bazilika a sousoší připomíná chvíli, kdy jeden z archandělů pověřuje Janu jejím úkolem.

 

Pramen Maasy u Pouilly, 2. 8.

Podle mapy má Maas dva prameny. Označení prvního jsem marně hledal uprostřed dobře ohrazených pastvin a polí. Ve vesničce Pouilly jsem se měl setkat s druhým z nich. Jenže po obou stranách silnice byly jen suché příkopy, snad jen v levém zbývalo trochu vody. A přece asi dvě stě metrů za vesnicí byl vybudovaný malý památníček. Do nízké zídky byla zasazena bronzová deska s vyobrazením Maasy i se všemi významnějšími přítoky. Pod kamenem byla skromná studánka. Voda z ní se ztrácela v suchém příkopu.

 

Neuenburg, 4. 8.

U pramene Maasy skončila druhá část výletu. Bylo to zvláštní, ale žádný výjimečný pocit jsem necítil. Trošku zjednodušeně by se dalo říci, že jsem pouze splnil úkol. Snad to bylo dáno i tím, že na mě čekalo téměř sto náročných kilometrů po okraji Vogéz. Zvláštní pocit jsem prožíval až při křížení Rýna. Jakoby teprve tam se něco uzavíralo, teprve tam jako bych něco dokázal.


 

  Kolem Dunaje

Pramen Bregu (začátek Dunaje), 5. 8.

U dřevěné brány s nápisem Zur Donauquelle kámen symbolicky vyznačoval tok Dunaje a největší města na něm. Jiné tabule shrnovaly význam řeky. Od brány jsem úzkým chodníkem sestoupil do malé úžlabiny. Horskou louku tu na malou chvíli přerušil les. V úžlabině svah zpevňovala kamenná zídka a z ní vyvěral pramen. Přeskočil několik kamenů a ztrácel se v trávě. Měl jsem slzy dojetí v očích.

Donaueschingen, 5. 8.

Ve městě sídlil v nádherném barokním zámku kníže pán. Tomu nestačila tradiční francouzská zahrada a navíc se mu zřejmě nechtělo asi třicet kilometrů do kopců, a tak si na okraji zámeckého parku vybudoval vlastní pramen Dunaje. Tvoří jej kruhové jezírko s nádherně čistou vodou. Nad ním místní nymfa vyprovází malého chlapce na dlouhou cestu. Zámecký pramen po několika stech metrech ústí do Brigachu. Skutečný zrod Dunaje je asi o kilometr dál. Řeka vzniká soutokem Bregu a Brigachu.

 

Beuron, 6. 8.

Mnoho přírodních zajímavostí nabízí Dunaj na první stovce kilometrů své pouti. Za Immendingenem jej na několik kilometrů pohltí podzemí a koryto vyschne. Mezi Tuttlingenem a Sigmaringenem řeka protéká krasovým územím a nabízí nespočet přírodních zajímavostí. Strmé skály střídají jedna druhou, mění různě tvary, tu stojí stranou od řeky, tam voda omývá jejich patu, na několika místech si člověk na jejich vrcholu postavil hrad jako orlí hnízdo.

 

Ulm, 6. 8.

Do Ulmu jsem dorazil v devět večer. Protože ve městě ani v nejbližším okolí žádný kemp nebyl, vydal jsem se hledat tzv. hostal. Dlouho jsem se v houstnoucí a pak i úplné tmě motal předměstskými ulicemi, než se mi ho podařilo najít. Když jsem šel kolem jedenácté hladový spát, jen jsem si povzdechl, že se mi s blížícím se koncem výletu stále víc rozpadá organizace. Síť kempů není tak hustá, jak bych si představoval, nemám na čem vařit, podle čeho jet...

 

Ingolstadt, 9. 8.

Návštěva Ingolstadtu odvála všechny mé chmury. Konečně jsem po pěti dnech sehnal novou plynovou bombu k vařiči, koupil mapy a tím se osvobodil od slepého spoléhání na cykloturistické značení. I počasí se umoudřilo a po obědě byl krásný teplý letní den. S radostnou náladou jsem si s větší chutí prohlédl i hlavní památky starého města.

 

Řezno, 10. 8.

Město Řezno je velice starobylé a nabízí spoustu památek v úzkých křivolakých uličkách na mírném návrší nad řekou. Bohužel jeho návštěva byla poznamenána únavou z dlouhé cesty. Na kole se mi ji vcelku daří nevnímat a nohy poslušně pracují, ale jakmile zastavím, je zle. Nejraději bych místo chození po městě jen podřimoval na lavičce na nábřeží Dunaje.

 

Pasov, 11. 8.

Program výletu skončil. Uzavřel se na místě, kde jsem vloni odbočoval podél toku Innu k jihozápadu. Symbolicky jsem zkusil udělat stejnou fotku jako vloni. Sedím na kotevním sloupku, po pravé ruce mám Dunaj, po levé Inn a za mými zády se obě řeky spojují. Na rozdíl od loňska, kdy pršelo, dnes svítilo sluníčko a podrobněji jsem si prohlédl i historický střed města a udělal několik obrázků.

 

Linec, 12. 8.

Na okraji Hlavního náměstí jsem si udělal malou přestávku. S mapou v ruce jsem přemýšlel, co dál. Ani jedna ze dvou původně plánovaných možností se mi moc nezamlouvala. Moment. Na hranice je to jen třicet kilometrů a stoupal bych údolím potoka?! Já bych mohl spát doma?! No ano, do Bad Leonfeldenu je to jen dvacet osm kilometrů. To zkusím. Podcenil jsem přitom prakticky všechno: náročnost stoupání, hustotu aut v pátečním odpoledni na hlavní silnici i únavu z předchozích devadesáti kilometrů. I když jsem velice brzy svého rozhodnutí litoval, nevzdal jsem se a skutečně nocoval ve Vyšším Brodě na českém území.

 

Okolí Českých Budějovic, 13. 8.

Z Budějovic jsem pokračoval napříč Třeboňskou pánví. Za Lomnicí nad Lužnicí jsem na silnici něco zahlédl. Zastavil jsem a z asfaltu sebral malé roztřesené kotě. Téměř celé se mi schovalo do dlaně. Sotva jsem je vzal do ruky, pronikavé naříkání vystřídalo spokojené vrnění. Jenže co s ním? Kdybych je odložil do příkopu, vrátilo by se a někdo by je přejel. Nikde poblíž také nikdo nebyl. Rozhodl jsem se zavézt je zpět do vesnice a dát někomu za plot zahrady. Víc jsem v té chvíli udělat nemohl. Vrátil jsem se tedy zpět a rozhlížel se, do které zahrady je odložím. Vtom jsem zahlédl dvě dospívající děvčata na autobusové zastávce. Zeptal jsem se jich, jestli neví, komu by mohlo kotě patřit. Nevěděla, ale hned si ho chtěla pohladit. Svěřil jsem jim ho do péče a vydal se dál. Jen jsem přes rameno zaslechl, že je rodiče nejspíš vyhodí i s kotětem.


 

Výlet v číslech / Mapa trasy

 

Den

Datum

Řeka

Stát

Cílové město

Km za den

Km celkem

Poznámka

 

 

Putování začíná ve švýcarském Andermattu

 

1.

9/7

 

 

 

 

 

 

Rýn

 

 

 

 

 

 

Švýcarsko

(CH)

Chur

97

 

 

 

 

 

 

1.274

 

 

 

 

 

 

kolem pramenů Vorderrheinu

2.

10/7

St. Margrethen

95

přes Liechtenštejnsko

3.

11/7

Stein am Rhein

85

přes Konstanz

4.

12/7

Německo

(D)

Bad Säckingen

111

 

5.

13/7

Breisach

107

 

6.

14/7

Kehl

98

přes Strassbourg

7.

15/7

Rülzheim

128

 

8.

16/7

Worms

116

 

9.

17/7

volno ve Wormsu

-

 

10.

18/7

Loreleystadt St. Goar

123

 

ve vlastních stopách 

z roku 2003

 

 

11.

19/7

Köln (Kolín n. R.)

130

12.

20/7

Düsseldorf

69

13.

21/7

Wissel

115

14.

22/7

 

 

 

 

 

Maas

-

Meuse

 

 

 

 

 

Nizozemí

(NL)

Leuken

100

 

 

 

 

 

984

 

 

 

 

 

přes Nijmegen

15.

23/7

Susteren

84

 

16.

24/7

Aachen

(Cáchy - Německo)

84

přes Maastricht

17.

25/7

volno v Cáchách

-

 

18.

26/7

Belgie

(B)

Liége (Lutych)

110

přes nejvyšší vrcholy Nizozemí a Belgie

19.

27/7

Dinant

96

 

20.

28/7

Francie

(F)

Sedan

119

 

21.

29/7

Verdun

116

 

22.

30/7

okolí Verdunu

37

bojiště 1. sv. války

23.

31/7

volno ve Verdunu

-

 

24.

1/8

Neufchateau

130

 

25.

2/8

Vauvillers

108

kolem pramene Maasy

26.

3/8

 

Mulhouse

100

180

 

27.

4/8

Německo

(D)

Waldkirch

80

 

28.

5/8

Dunaj

Mühlheim

104

804

kolem pramene Dunaje

29.

6/8

Ulm

153

 

30.

7/8

Donauwörth

99

 

31.

8/8

volno v Donauwörthu

-

 

32.

9/8

Neustadt

99

přes Ingolstadt

33.

10/8

Straubing

110

přes Regensburg

34.

11/8

Passau (Pasov)

101

 

35.

12/8

 Rakousko (A)

Vyšší Brod

138

přes rakouský Linz

36.

13/8

 

Česko

(CZ)

Strmilov

135

235

 

37.

14/8

Ivančice

100

 

 

 

 

 

 

Celkem

3.477