ŠPANĚLSKO 04
Home Řeky SLOVENSKO 98 LITVA + POLSKO 99 ŠVÝCARSKO 00 Finsko + Labe 01 Norsko + Odra 02 Nizozemí + Rýn 03 ŠPANĚLSKO 04 Rýn/Maas/Dunaj 05 POLSKO 06 LOIRA (Francie) 07 VISLA (Polsko) 10 DUNAJ 12 ITÁLIE 14 TISA (Maďarsko) 16


   

Bratislava.jpg (58052 bytes)

Bratislava

 

 

Vídeň.jpg (57841 bytes)

Vídeň

 Durnstein.jpg (54196 bytes)

Dürnstein

 

 Linec.jpg (46123 bytes)

Linec

 

Neuoting.jpg (45048 bytes)

Neuöting

 

Innsbruck.jpg (66453 bytes)

Innsbruck

 

Ronserau.jpg (46492 bytes)

Runserau

 

Sv. Mořic.jpg (64877 bytes)

Sv. Mořic

 

La Punt.jpg (78849 bytes)

La Punt

 

Furkapass.jpg (67968 bytes)

Furkapass

 

Lyon.jpg (71845 bytes)

Lyon

 Orange.jpg (92617 bytes)

Orange

 

Avignon.jpg (50179 bytes)

Avignon

 

Arles.jpg (54299 bytes)

Arles

 Montpelliére.jpg (48115 bytes)

Montpeliére

 

Bages.jpg (41311 bytes)

Bages

 

Tet u Sauta.jpg (57329 bytes)

Tet u Sauta

 

Andorra la Vella.jpg (75491 bytes)

Andorra la Vella

 

Lleida.jpg (51161 bytes)

Lleida

 

Osera.jpg (27609 bytes)

Osera

 

Zaragoza.jpg (51990 bytes)

Zaragoza

 

Madrid.jpg (52208 bytes)

Madrid

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ženeva, 23. 7. 2004

     Milá maminko, 

     tak jsem se tedy vydal až na konec světa do Lisabonu. I když čím dále jsem od domova, tím víc o zdaru expedice pochybuji. Teď sedím na břehu Ženevského jezera a v nejbližších dnech mě čeká cesta kolem Rhôny k moři, na jeho pobřeží bych měl načerpat síly ke stoupání k pramenům řeky Tajo a ta by mě měla nakonec dovést k cíli v Lisabonu. Cesta je todlouhá, zatím mám za sebou zhruba třetinu.

     První den a půl jsem vnímal jako doplnění výletu kolem Moravy. Začalo to hledáním soutoku této řeky s Dyjí ze slovenského břehu. Už jsem na hrázích kolem ní zůstal, i když mi to cestu do Bratislavy prodloužilo asi o třicet kilometrů.

     Na Dunaji jsem se po pravém břehu svezl jen do Hanlau. Dál už jsem se důsledně držel levého břehu. Dvakrát se mi to nevyplatilo. Poprvé jsem v dešti držel podvědomě směr na nezpevněných cestách zarostlých zčásti trávou.  Podruhé jsem kolo někdy i přenášel na úzké, převážně vrstevnicové stezce pro pěší v příkrém srázu. Během těch asi čtyř set kilometrů se střídaly  pro mě hluché úseky uprostřed lužních lesů se soutěskami, kdy Dunaj meandroval mezi vysokými zalesněnými srázy. Průvodci mají pravdu, když říkají, že nejhezčí je úsek v údolí Wachau. Ze zajímavých míst jsem zavzpomínal na římské legionáře v Petronellu - Carnuntu (prý
tu Marcus Aurelius napsal své Hovory k sobě); téměř celý den jsem probloudil Vídní a hrůzy 2. světové války si připomněl v bývalém koncentračním táboře v Mauthausenu. Procházky Kremsem a Lincem byly zajímavým výletem do historie. Celých pět dní mě trápil protivítr a nepříjemně často i déšť.

 

0237Pasov.JPG (127133 bytes)

Pasov

 

     Dunaj jsem opustil v Pasově a vydal se proti proudu Innu. Umoudřilo se počasí, přestalo foukat a pršet a mašinka se rozjela. Každý z pěti dnů byl trochu jiný. První den jsem pospával na hrázích na břehu a sledoval vodní rostliny a ptáky na vedlejších ramenech. Druhý den na mě čekalo několik nepříjemných kopců a pozoroval jsem sedláky při práci na polích. Až v jeho závěru jsem se vrátil na hráze, ale víc než řeky jsem si všímal, jak Alpy na obzoru dostávají stále zřetelnější obrysy. Třetí den jsem šlapal plochým dnem údolí mezi skalními štíty po obou stranách. Čtvrtý den se Inn na horním toku prodíral skalními soutěskami. Jezdil jsem nahoru dolů a ani v loukách si příliš neodpočinul. Tato etapa mi vzala hodně sil. 

     Pátý den jsem v prvních asi pětačtyřiceti kilometrech zdolal další dva těžké kopce. Snad i proto mi chyběly síly, když jsem se pustil do souboje s prvním ze tří plánovaných průsmyků, s Albulapassem. Po necelé čtvrthodině jsem byl nucen slézt a kolo tlačit, po další čtvrthodině jsem nedokázal už ani to. Nebyl jsem snad ani v jedné třetině a nemohl jsem dál. Zklamaně jsem se otočil a vrátil do údolí. Zcela mechanicky jsem se doplížil do Svatého Mořice, i když nebyl původně v plánu. Pod vlivem neúspěchu jsem vypustil jednu etapu a ze Svatého Mořice do Andermattu se svezl vlakem.

     Andermatt je malé městečko vklíněné pod vrcholy hor. Místní kemp mi připomínal spíš základní tábor horolezců. Když jsem po ránu všechny pozoroval, jak balí své věci a někteří je nakládají i na kola, dodalo mi to odvahu poprat se s posledním z průsmyků, s Furkapassem. Byl to vyčerpávající zápas. Těch třináct kilometrů nahoru jsem se škrábal hodinu a půl, ale s jednou přestávkou se mi to podařilo dokonce bez toho, že bych musel slézt a kolo tlačit.

     Z jednoho ze štítů nad Furkapassem pramení Rhôna, můj současný průvodce. Prvních patnáct kilometrů lze směle nazvat pádem do propasti. V dalších kilometrech si řeka vytvořila několik stupňů. Ty oddělují příkré sjezdy. Poprvé si razila cestu prudkými stráněmi v horní části porostlými lesem, v dolní části obnaženými loukami a osazenými vesnicemi. Silnice na jednom a cyklostezka na druhém břehu si hledaly místo ve stráních. Druhý stupeň mi připomněl třetí den na Innu. Ve třetím stupni jsem šlapal po hrázích na břehu a přes plochá pole pozoroval, jak sady a vinice šplhají do příkrých svahů na okrajích údolí. Následující soutěska přivedla Rhônu do Ženevského jezera. Při cestě kolem něj jsem definitivně opustil Alpy. Zmizely z pozadí a krajina vypadala jako doma: mírně zvlněná pole stoupala do zalesněných svahů, mezi nimi byly pravidelně rozmístěny vesnice. Svoje osobité kouzlo mají města Brig, Sion, Lausanne a samozřejmě Ženeva.

     Teď sedím v Ženevě na nábřeží jezera a odpočívám po náročném týdnu v horách.

     Domů zdraví   Petr


Zaragoza, 8. 8. 2004

     Milá maminko,

      nikdy ze mě nebude velký cestovatel, vždycky jen jeho karikatura. Připadám si jako anglický lord v románech Karla Maye, který se pokoušel přenášet zvyky anglické šlechty na divoký západ a všem byl jenom pro smích. Jenže na rozdíl od něho já nemám s sebou ani sluhu, ani pár známých, aby mně pomáhali z potíží. A nejrůznější nehody se na mě valí jako lavina. Co se mi všechno nestalo:

      V Lyonu (27/7) se mi podebral palec na noze. Dva dny mě ukrutně bolel, dva dny jsem se přemlouval k návštěvě lékaře. Nakonec jsem si ho třetí den odoperoval sám a palec se uzdravil.

     V Avignonu (30/7) jsem měl jedno ze svých obvyklých dopolední, kdy bylo pomalu jedenáct a já neujel ani kilometr. Jak jsem byl nervózní, nedal jsem si pozor a padl do nevelké, ale hluboké díry v silnici. Mně se nic nestalo, ale zničil jsem zadní ráfek. Opravit ho i přes veškerou snahu nešlo a musel jsem si koupit nové zadní kolo.

     Na plážích u Středozemního moře (2/8) cestu ulehčovala samostatná cyklostezka vybudovaná souběžně se silnicí. Jedno z křížení s odbočkou na pláž vymezovaly dva sloupky proti sobě. První jsem bez problémů minul. Potom jsem se však ohlédl po tabulkách u pláže a druhý pustil ze zřetele. Na poslední chvíli jsem se mu předním kolem stačil vyhnout. Zadní brašnou jako bych o něj jen lehce škrtnul. Alespoň to byl první dojem. Musel to však být přímý náraz, protože taška odletěla dozadu jako utržený list papíru. A tak teď zkouším různé způsoby, jak ji uchytit, abych nemusel kupovat nové.

     V Pyrenejích (5/8) jsem se znovu polekal velkých průsmyků před Andorrou. Dojel jsem až pod ně, dostal strach, otočil se a vrátil do údolí. Nakonec jsem se do Andorry dostal oklikou, ale ztratil jsem zbytečně spoustu času.

     Dnes jsem si také spočítal, kolik mě cesta dosud stála, a zjistil jsem, že si žiju nad poměry. Za ten měsíc, co jsem z domu, jsem utratil 850 euro. A to je moc! Ne, nikdy nebudu velký cestovatel, vždycky jen jeho karikatura.

     Na druhou stranu, když zapomenu na všechny problémy a zakoukám se do krajiny, stojí to za to.

     Rhôna prakticky až do Lyonu protéká krasovou oblastí a nabízí zajímavé přírodní scenérie. Za Lyonem ji pravidelně svazují hráze a protože má vody dost, byl často souběžně s hlavním korytem vybudován plavební kanál. Nad pravým břehem se zvedá nízký skalní hřeben. Jednou je skála holá, podruhé porostlá lesem, potřetí mírnější svah člověk rozdělil do teras s vinicemi. Když se z hřebene oddělila malá ostrožna, vyrostl na ní ve středověku hrad nebo klášter. Levý břeh jen pozvolna stoupá do mírného svahu a je obdělán poli. V jižní Francii se dochovalo množství kulturních památek ať už na dobu římskou, nebo na středověk. Kromě Lyonu je třeba vzpomenout alespoň Valence, Orange, Avignon a Arles. Poloostrov v ústí Rhôny je krajem mokřin a odvodňovacích kanálů.

 

Port St. Louis.jpg (30278 bytes)

Port St. Louis

            

     Pobřeží Středozemního moře u Montpellière nabízí spoustu pláží, malých zátok nebo i jezírek oddělených písečnými kosami, malé ostrůvky. Jenže jsem ho brzy opustil a jak se proměňovalo vstříc Pyrenejím, nemohu říci. Silnice vedla deset až patnáct kilometrů ve vnitrozemí.

      Pyreneje jsou divoké hory a řeky si často razí cestu vpřed úzkými soutěskami. Silnice si v nich musí pomáhat tu kratšími, tu delšími tunely. Zkus si představit, že stojíš jako malinký mraveneček uprostřed hlubokého údolí, hory tě obklopují ze všech stran a ty nevidíš cestu ven. Nebo projíždíš soutěskou širokou snad tři metry a kolmé skalní stěny nedovolí slunci dohlédnout na dno. A co nejrůznějších tvarů a barev skalní útvary nabízejí. To se téměř nedá popsat, to je lepší vidět.

      V jednom z takových údolí je vklíněna Andorra. Jenže údolí říčky Valira z hlavního města ke španělským hranicím je proměněno prakticky v jedno velké nákupní centrum a silnice je ucpaná auty. Mezi moderními budovami se ztrácí i historická část Andorry la Velly.

 

240Oliana.JPG (164951 bytes)

Oliana

            

     Včera jsem většinu dne šlapal po španělské náhorní plošině. I tato liduprázdná, vyprahlá krajina má svoje zvláštní kouzlo. Chce se mi říci, že připomíná jedno obrovské pískoviště: jednou červené, jindy šedivé. A skály, co z něj vyrůstají, jsou hromádky štěrku, často usazované vodou ve vodorovných pásech a porostlé řídkými křovinami. I tento kraj se člověk pokouší obdělat a pěstovat tu obilí nebo kukuřici.

      Snad jsem Ti z té pestré mozaiky dojmů a zážitků zase trochu přiblížil.

     Domů zdraví  Petr


Praha, 14. 8. 2004

     Milá maminko,

      tak už jsem zase v Čechách. Musím Ti poděkovat, že jsi mi pomohla z patové situace v Madridu. Letenka byla pro mě příliš drahá a do mezinárodního rychlíku mi Španělé nechtěli odbavit kolo. Ještě jednou díky.

      Jak jsem se obával na začátku, expedici se mi nepodařilo dotáhnout do konce. Etapa na planinách před Zaragozou byla mou labutí písní. Za ní jsem s pomocí řek La Huerva a Jalón znovu začal stoupat do kopců, tentokrát do Iberského pohoří, a nohy řekly dost. Najednou jsem neměl sílu šlapat, najednou to nešlo dál. Protrápil jsem se jednou etapou do Calatayudu a druhou po pětadvaceti kilometrech vzdal. Naložil jsem kolo do vlaku a svezl se jím do Madridu. Je to trochu škoda, protože řeka Jalón nabízela znovu divoké soutěsky, jakousi zmenšeninu toho, co jsem zažil v Pyrenejích.

      Střed Madridu jsem si sice prohlédl, ale snad pro únavu mi to nic nedalo. Spousta velkých domů, honosná barokně-klasicistní okázalost a množství lidí tak jako v řadě jiných velkých měst. Nakonec jsem tu tak trochu proti své vůli zamrzl na tři dny a přestože mě nohy bolely, každý den jsem našlapal kolem padesáti kilometrů.

      První den jsem si prohlédl město a odpoledne se vydal na letiště. Než jsem si stačil vyřídit letenku a připravit věci, uletělo mi i poslední letadlo.

      Druhý den jsem byl ráno na letišti znovu, ale dozvěděl se, že letenka stojí 520 euro. Tolik peněz v hotovosti v cizině dohromady nedám a kartou platit nešlo. Proto jsem se vydal na nádraží zjistit si vlak. Jenže z mnoha madridských nádraží jsem si vybral to, které je určeno pro vnitrostátní dopravu a informace o mezinárodní nepodává. Na druhý konec města ke správnému se mi nechtělo a protože jsem se cítil v pohodě, zkusil jsem přece jen ve výletu pokračovat. Pohoda se však velice rychle vytratila při bloudění jižními předměstími a ve spoustě křižovatek a drobných kopců i síly.  Dojel jsem jen na okraj města a znovu se vzdal. Příměstskou dráhou jsem se přesunul na správné nádraží. Jenže tam mi řekli, že mi do mezinárodního rychlíku kolo neodbaví.

      Třetí den ráno jsem Ti, maminko, v zoufalé situaci zavolal a ještě jednou Ti musím poděkovat, že jsi mi zařídila letenku a já se čtvrté ráno, byť s problémy s odbavením kola, z „vězení“ dostal. Teď jsem na letišti v Praze a moc se těším, až Tě zase uvidím.

Tvůj  Petr

      Trasa v číslech / Mapa trasy

Den číslo Datum Oblast Stát Známé > cílové místo Km/den Km/celkem
1 10.7.

Morava

Slovensko Vysoká pri Morave 144  
2 11.7. Dunaj Rakousko Vídeň 124 475 km
3 12.7. Tulln 50
4 13.7. Grein 126
5 14.7. Aschach 103
6 15.7. Pasov 72
7 16.7. Inn Německo Mühldorf 121 539 km
8 17.7. Kufstein 119
9 18.7. Rakousko volno v Kufsteinu

-

10 19.7. Innsbruck > Stams 123
11 20.7. Švýcarsko Scuol 110
12 21.7. Sv. Mořic 66
      přeprava vlakem do Andermattu    
13 22.7. Rhona Brig 88 879 km
14 23.7. Le Bouveret 125
15 24.7. Ženeva 113
16 25.7. volno v Ženevě

-

17 26.7. Francie Mus et Gelignieux 119
18 27.7. Lyon > Condrieu 128
19 28.7. Cruas 111
20 29.7. Avignon 109
21 30.7. Port St. Louis 86
22 31.7. pobřeží moře Palavas u Montpelliére 126 370 km
23 1.8. volno v Palavasu

-

24 2.8. Narbonne > Peyriac de Mer 130
25 3.8. Prades 114
26 4.8. Pyreneje Ur u Bourg-Madam 68 332 km
27 5.8.   Andorra > Seu d´Urgell 124
28 6.8.

Španělsko

Lleida 140
29 7.8.   Zaragoza 164

447 km

30 8.8.   volno v Zaragoze

-

31 9.8.   Calatayud 118
32 10.8.   okolí Calatayudu 44
      přeprava vlakem do Madridu  
33 11.8.   po Madridu 64
34 12.8.   okolí Madridu 57
35 13.8.   volno v Madridu

-

36 14.8.     letecky návrat domů    
           

3.186 km