Norsko + Odra 02
Home Řeky SLOVENSKO 98 LITVA + POLSKO 99 ŠVÝCARSKO 00 Finsko + Labe 01 Norsko + Odra 02 Nizozemí + Rýn 03 ŠPANĚLSKO 04 Rýn/Maas/Dunaj 05 POLSKO 06 LOIRA (Francie) 07 VISLA (Polsko) 10 DUNAJ 12 ITÁLIE 14 TISA (Maďarsko) 16


 

nor2.JPG (27546 bytes)nor3.JPG (25433 bytes)nor5.JPG (20961 bytes)nor4.JPG (22921 bytes)

 

Zájezd do Norska

     Na začátku prázdnin jsem s cestovní kanceláří navštívil Norsko. V katalogu byl sice přívlastek na kolech, ale mnoho kilometrů jsem nenajezdil. S odstupem času mohu říci, že zájezd měl dvě části. První byla skutečně cyklistická, během druhé se nám vedoucí pokusil přiblížit krásy země ze skalních hřebenů při pěších výletech.

     Norsko je pro mě zvláštní země, rázem krajiny i podnebím. Pokud jsme se pohybovali na dně údolí velkých řek, silnici lemovaly louky a pole, roztroušené statky se místy sdružovaly do menších vesnic a městeček. Kde nebyly okolní stráně příliš prudké, šplhali lidé i do nich. Pokud se prudké svahy nad údolími neproměnily v suťová pole, porůstal je les a z horních hran často padaly vodopády. Na hřebenech už drsné podnebí dovolovalo uchytit se pouze keříkovitým vrbám, vřesu, mechům a lišejníku. Nejvyšší vrcholky skalních štítů často nosily i v létě sněhové čepice. Jako cykloturista jsem nevěděl, jak se mám obléci. Dole v údolí totiž často hřálo teplé sluníčko, ale nahoře na hřebeni studil prudký vítr, proháněl mraky a ty zlobily drobnými přeháňkami.

     Poslední den zájezdu jsme se zastavili v hlavním městě Oslu. Zavzpomínali jsme na odvážné polárníky v muzeu lodi Fram, přemýšleli o mezilidských vztazích ve Vigelandparku a individuálně si prohlédli centrum města. Večer jsme se přesunuli autobusem do posledního kempu kousek za švédské hranice.

     Zatímco druhý den ráno ostatní balili věci a nakládali je do autobusu, já si je po předchozí domluvě s vedoucím srovnal na kole a výpravu jsem opustil.

 

nor9.JPG (24060 bytes)nor6.JPG (32772 bytes)nor7.JPG (41380 bytes)nor8.JPG (29511 bytes)

 


Dlouhá cesta v dunách

 

se1.JPG (40578 bytes)Vitlicky, 19. července:

Archeologický park ve Vitlicky byl vybudován uprostřed rozsáhlé galerie skalních maleb ze 3. tisíciletí před naším letopočtem. Park přibližuje návštěvníkům život lidí zejména v době bronzové. Skalních maleb je v okolí tolik, že jejich podrobným prohlížením by bylo možné strávit celý den. Na druhou stranu se většina motivů opakuje a i krátká procházka k základní orientaci stačí. Většina motivů je spojena s flotilami lodí plujících do záhrobí, spojení člověka s bohy, symboly koloběhu života, objevují se i lovecké scény, válečné tance a motivy práce.

    

Göteborg, 20. července:se2.JPG (31447 bytes)

Asi dvou hodin času v Göteborgu před vyplutím trajektu jsem nedokázal dostatečně rozumně využít. Po určitém tápání jsem sice našel střed města, ale to bylo všechno. Zmateně jsem se motal zejména v okolí náměstí krále Gustava Adolfa. Nepodařilo se mi najít ani náměstí Olofa Palmeho. Na muzeum námořní dopravy mě upozornila socha ženy na vysokém sloupu nad přístavem, která vítá námořníky domů. Na jeho prohlídku jsem však neměl čas.

    

DK 21.JPG (26388 bytes)Mys Grenen, 21. července:

     Byla krásná prázdninová neděle, svítilo sluníčko a všichni vyrazili na výlet. Na cyklostezce z Frederikshavenu do Skagenu jsem si tak připadal jako na cyklistické dálnici. Těžké kamiony  kol obtížených zavazadly předjížděly lehké vozy sportovních cyklistů a dopravu komplikovali sváteční řidiči bez dostatku zkušeností.

     Vlastní mys je velkou  turistickou atrakcí. Daleko do moře vybíhá písčitá kosa. Její západní stranu omývají vody Severního moře, východní pak Baltského. Všichni, i já, se hrnuli, aby mohli být na tomto místě vyfoceni. Břehy Baltu o kousek dál střežily zbytky betonové pevnosti a po dalším zhruba kilometru po písčité pláži se nad krajinou zvedal maják. Styk dvou moří byl pro mě symbolickým začátkem putování, pro kolo začínalo pod oním majákem.

 

  Rebild, 23. července:dk22.JPG (32682 bytes)

Památník na fotografii je věnován všem Dánům, kteří opustili starou vlast a rozhodli se hledat práci a štěstí ve vzdálené Americe. Jména některých odvážlivců jsou zasazena do země kolem rodinného sousoší. Tuto scénu pozorují bysty dvou státníků. Kousek stranou stojí dva sruby. Jeden slouží občerstvení a ve druhém bylo zřízeno malé muzeum. Na prohlídku jsem neměl náladu, takže se mohu jen dohadovat, že mapuje cestu odvážlivců do Ameriky a jejich nelehké začátky za oceánem. Tento srub chrání před zlými duchy totem amerických indiánů.

 

dk23.JPG (19918 bytes) Viborg, 24. července:

Podle průvodců byl Viborg v minulosti hlavním městem Jutska. Skromným památníkem té slávy je pozdně románský dóm, kde, jak napovídá informační tabule, byli korunováni dánští králové od 11. do 18. století. Areál bývalého kláštera dnes využívají regionální úřady. Od něj míří ke korunovačnímu obřadu královna matka a mladý králevic. Čtvercové náměstí dotvářejí budovy místního muzea a klasicistní palác nějaké banky. Jinak je toto místo tiché a prázdné. Hlavní ruch se odehrává o kousek dál na pěší zóně. V poměrně úzké ulici se střídají klasicistní fasády s moderními a lidé nakupují v řadě obchodů a obchůdků nebo odpočívají v malých kavárničkách. Vzduch osvěžuje malá nenápadná fontána, kde je voda stříkána na prostý balvan.

 

Yding Skovhøj, 25. července:dk24.JPG (28968 bytes)

Na řece Gudenå mezi Silkeborgem a Skanderborgem vznikla soustava jezer, mezi nimi i dvě největší Julssø a Mossø, nad nimi se zvedají Himmelbjergen a daleko není ani k nejvyšším dánským kopcům. Po jezerech je možno plout na lodičkách, nad oběma největšími byly postaveny vyhlídkové plošiny. Upřímně řečeno, ze silnice jsem si jejich krásu příliš nevychutnal. Měl jsem trošku zvláštní pocit, když jsem od  jezera Mossø vyšplhal na nejvyšší dánský vrch, 173 metrů vysoký Yding Skovhøj a uvědomil jsem si, že ve svém rodišti žiji o dobrých třicet výškových metrů výš.

                                           

dk25.JPG (38671 bytes)Vejle, 26. července:

V centru Vejle mě zaujalo několik hrázděných domů, snaha architektů spojit jejich kompozici s moderními prvky a zejména malá fontána. Nad ní se na zadní zvedal osel. Po hladině pluli na rybách menší oslíci (nebo medvědi?) a obdivně k němu vzhlíželi. Doprostřed hladiny bylo zasazeno několik domů. Velkou atrakcí, zejména pro děti, byl proud vody, který střídavě líně vytékal z úst velké ryby a střídavě se vzepnul a pokusil se plivnout oslovi pod nohy. Určitou zvláštností města je větrný mlýn na prudkém srázu nad městem, dnes uprostřed vilové zástavby.

 

Skamlingsbanken, 28. července:dk26.JPG (15928 bytes)

K tomuto nejvyššímu bodu jižního Jutska, který se zvedá 113 metrů nad hladinou moře, jsem stoupal pět kilometrů přímo z mořské pláže po pohodlné silnici. Už od 40. let 19. století se tu konaly velké národní slavnosti a docházelo ke střetům s německou menšinou. Když po prohrané válce s Pruskem připadla tato oblast Prusku, zrodil se nápad vztyčit tu vysoký kamenný sloup a roku 1866 byl realizován. Jména donátorů (?) byla vytesána na spodních řadách kamenných kvádrů. Po roce 1920 byla Dánsku Versailleským mírem vrácena alespoň část území a stanovena v podstatě dnešní hranice. Bohužel neumím dánsky, abych pochopil, jak se zasloužili o rozvoj místního kraje osobnosti v malé galerii obelisků pod památníkem. Určitý význam toto místo neztrácí dodnes. A tak tu byla po 2. světové válce vybudována malá zvonice, pod jejíž střechou jsou na kamenných deskách připomenuty oběti fašismu.

 

de1.JPG (28155 bytes)Kiel, 30. července:

Velká města nemám rád, berou mi příliš mnoho času a sil. Skoro hodinu mi trvalo, než jsem se s pomocí značení pro cyklisty propletl sítí předměstských ulic a dálničních obchvatů patnáct kilometrů z okraje do středu města. Ten se mi vůbec nelíbil. Nad historickou zástavbou převažovaly obrovské paláce obchodních domů, bank a úřadů ze skla, betonu a plastu. Ani nevím, proč a jak jsem se tu zdržel tři hodiny. Další téměř dvě hodiny jsem bloudil, než jsem se osvobodil z labyrintu předměstských ulic ve směru na Lübeck. Znovu jsem přitom nepopojel víc jak patnáct kilometrů.

 

 

Lübeck, 31. července:de2.JPG (24839 bytes)

Historické centrum Lübecku bylo obnoveno v původní podobě a bylo proto pro mě mnohem zajímavější než centrum Kielu. Většina kostelů, podobně jako městské brány, reprezentuje tzv. cihlovou gotiku z červených neomítnutých cihel. Radnice byla dokončena v renesančním stylu. Většina domů starého města má klasicistní ráz. Průvodce upozorňují zejména na Buddenbrookhaus, kde žili bratři Mannové, známí němečtí spisovatelé, a na muzeum moderního umění, jehož štít lemuje galerie asi pěti soch antických božstev.

 

de3.JPG (23887 bytes)Warnemünde, 1. srpna:

Více než čtrnáct dní  jsem se pohyboval v blízkosti mořského pobřeží a ani jsem si neuvědomoval, že bych se v moři také mohl vykoupat. Na mysu Grenen v Dánsku jsem se brouzdal po kotníky ve vodě, na dalších plážích jsem jen pozoroval spousty koupajících se. V Německu byly pláže většinou schovány za písečnými hrázemi. Až u Warnemünde jsem si zavzpomínal na dětství a na pláži si rozestavěl hrad z písku. V Baabe jsem se zkusil i namočit. Příliš velké vlny a studená voda mě však přinutily vylézt na břeh dřív, než jsem udělal první tempo.

 

Rujana, 3. – 6. srpna:de4.JPG (35676 bytes)

     Perun mě nejspíš nemá vůbec rád. Na ostrově mě přivítal podmračeným počasím a občasnými přeháňkami. To byly spolu s únavou dva hlavní důvody, proč jsem vynechal pohanskou svatyni na Cap Arconě. Potom mi sice popřál vcelku pěkné počasí při odpočinku v Baabe, ale znovu se na mě rozzlobil, když jsem ostrov opouštěl. Snad proto, že jsem Cap Arconu nenavštívil. Znovu pršelo, kolo i já jsme byli opět umazaní od bláta a navíc jsem při dojezdu k přívozu přes mořskou úžinu píchl.

 

     Na Rujaně jsem si projel její východní pobřeží. Drobný hustý déšť a nízké mraky mi ztrpčily návštěvu Lohme, oblíbeného místa německých malířů a básníků období romantismu, a u něj do moře vrženého Schwanensteinu. Litoval jsem, že nemám dost času, abych se odsud prošel po pláži pod křídovými útesy ke Königsstuhlu a možná i dál, až do Saßnitzu. V Saßnitzu jsem se soustředil jenom na nábřeží mezi muzeem rybářství a starou vyřazenou ponorkou.

    


Expedice Odra  

odra1.JPG (20080 bytes)Svinoústí, 7. srpna:

Z úzké hráze jsem si prohlížel baltské pobřeží až k německému Bansinu, přál spoustě lidí hezké počasí a přemýšlel o tom, že Odra vlastně do moře neústí. Vlévá se do Oderského nebo též Štětínského zálivu a jeho spojení s mořem přehrazuje ostrov Usedom (Uznam). Ten z jedné strany obtéká Peenestrom, pokračování říčky Peene, a v jeho ústí je městečko Peenemünde a z druhé strany Swine (Świna)  a v jejím ústí Swinemünde (Świnoujscie). A tak má vlastně obrázek starého majáku (nebo větrného mlýna (?)) na nejzazší špici hráze spíš symbolický význam.

Štětín, 8. srpna:odra2.JPG (20501 bytes)

     Poprvé jsem se s Odrou setkal ve Štětíně. I dílem člověka byla rozčleněna do menších zálivů a u nich zvedaly nad mraveništěm nejrůznějších skladů svá ramena jeřáby. Jen obrovité dopravní a zejména nákladní lodě prozrazovaly skutečnou šířku zdánlivě úzkého koryta.

     Štětín se mi vůbec nelíbil. Hlavní dopravní tahy procházely středem města, ten byl panelovou zástavbou proměněn v široké třídy s mnoha obchody. Mezi nimi byly jakoby náhodně rozptýleny historické památky. Ruch utichal jen v četných malých parčících.

 

odra3.JPG (30425 bytes)Stare Lysogorki, 9. srpna:

     U Cedynie mě překvapil památník bitvy z června 972, kdy polská vojska porazili Němce. Část bitvy zachycuje mozaika na kamenné zdi a východně od ní se na návrší vzpíná k nebi z kamenného sloupu orel.

     O asi patnáct kilometrů dál mezi Siekierkami a Gozdo-wicemi se také bojovalo. V polovině dubna 1945 tu polské jednotky v sestavě Rudé armády překročily Odru. U Siekierek připomíná tuto událost kamenný pomník, u Lysogorek se rozjíždí polský tank a přes silnici schéma zobrazuje průběh bitvy. O kousek dál je velký vojenský hřbitov. Areál uzavírá pomník ženistů v Gozdowicích.

 

Kosarzyn, 10. srpna:odra4.JPG (19890 bytes)

Sedím na malé písčité kose nad soutokem a pozoruji obě řeky. Klidnou mohutnou Odru zdobí červená plovoucí bójka. Protilehlý břeh lemuje lesík ozdobený krajkou malé písčiny. Na ní si labuť čistí peří a dosedá vyplašený čáp. Na mém břehu jsou kolem malých, uměle vytvořených zátok rozesazeni rybáři. Nisa se nechce nechat zahanbit a v posledních metrech rozšiřuje své koryto, vody na silný proud měla dost už dřív. A kousek od břehu stojí domky německé vesnice.

 

odra5.JPG (29894 bytes)Legnicke Pole, 14. srpna:

     Roku 1241 se v těchto místech střetli Tataři s Poláky. Polská vojska byla poražena a v bitvě zahynul i jejich velitel Henryk II. Pobožný. Jeho hlavu Tataři sťali  a ukazovali obyvatelům Legnice nabodenou na kopí. Henrykova matka sv. Jadwiga měla zjevení a na místě, kde její syn padl, nechala postavit dřevěnou kapli. Tu později nahradil gotický kostelík, dnešní budova muzea. Svatá Jadwiga také požádala pražské benediktýny, aby na bojišti založili klášter. K jeho vybudování však došlo až v 18. století a projektoval ho známý barokní architekt K. I. Dienzenhofer. A kolem kláštera později vznikla vesnice.

  Expozice muzea také seznamuje se způsobem života mongolských kočovníků, předvádí ukázky dobových zbraní obou bojujících stran a připomíná, že i přes vítězství Tataři svůj postup na západ u Legnice zastavili. Součástí prohlídky je i návštěva klášterního kostela.

 

Wroclaw, 14. – 15. srpna:odra6.JPG (23776 bytes)

     A stále prší a prší. Už třetí den přestává padat voda jen asi na dvě nebo na tři hodiny odpoledne. Nedal jsem si pozor, všechny věci mi rozmáčela voda a ráno jsem objevil loužičku dokonce i ve stanu. Nálada je mizerná. Nemám další sílu jet dál. Do Wroclawi jsem proto večer dojížděl s vědomím, že výlet končí a vrátím se domů vlakem. Odjezd vlaku i cenu jízdenky jsem zjistil snadno. Jenže kolo bylo nutné odbavit v zavazadlové pokladně a ta už byla zavřená. Chtěj nechtěj musím strávit ve Wroclawi noc. Možná, že nakonec výlet přece jen nevzdám. Uvidím, jestli bude ráno svítit sluníčko...

     

...A přání se mi splnilo. Sluníčko svými paprsky ráno zahnalo poraženecké nálady a když jsem posléze kolo důkladně promazal, přestalo zlobit i ono. Na cestování vlakem jsem rychle zapomněl a pokračoval dalšími kilometry kolem Odry na kole.

 

odra7.JPG (36881 bytes)Opole, 15. srpna:

Střed města vyznačuje vysoká věž renesanční radnice. Severně od ní se nachází monumentální gotická katedrála, jižně klášter františkánů. Srdce města má klasicistní ráz, další ulice kolem něj jsou secesní. Na okraji malého parčíku mě zaujala socha malého kanonýra, jenž má místo hlavně děla radniční věž, a monumentální plastika věnovaná všem obráncům polského rázu Opole. Z původního zámku zůstala pouze osamělá hláska, ostatní budovy byly moderně přestavěny pro úřad vojvodství.

 

 

Ostrava, 17.  srpna:odra8.JPG (19458 bytes)

Všechny rozpačité dojmy z předchozích návštěv Ostravy se mi letos podařilo smazat. U měst- ského magistrátu jsem pozoroval přípravu svatby. Na pěší zóně jsem se proplétal mezi spoustou lidí kolem obchodů v secesních domech a jen stěží odolal malému posezení u moderní fontány vedle barokního morového sloupu před budovou muzea na Masarykově náměstí. Před barokní katedrálou Božského Spasitele jsem znovu potkal svatbu. Ano, je potřeba se prokousat slupkou předměstí, nenechat se zmást obchvatnými komunikacemi a jen tak se objeví sladká dužina uprostřed.

 

odra9.JPG (35881 bytes)Soutok s Opavou, 17. srpna:

U Nové Vsi jsem po určitých komplikacích přece jen našel správnou cestu na nábřeží Odry. Z pohodlné silnice jsem odbočil mezi rodinné domy a později garáže, trošku krkolomně překonal hráz a po panelové cestě doskákal na pohodlnou asfaltku na břehu Odry a po ní dojel k soutoku s Opavou. Odra se mi vůbec nelíbila. Úzká, lenivá, špinavá. Opava působila svěžejším a mohutnějším dojmem, zvlášť když ji kousek před soutokem zpěnil malý splav. Že jsem stále v Ostravě a ne někde na venkově mi připomněl nějaký průmyslový závod kousek proti proudu Opavy.   

 

Pramen Odry, 18. srpna:odra10.JPG (38092 bytes)

Uprostřed trávy, mechu a kapradí ve stínu smrků byla vybudována kamenná studánka a nad ní vztyčen malý altánek. Dřevěná lavička v sousedství zvala k malému odpočinku. Byl jsem u cíle, u pramene Odry. Dojem trošku kazila betonová roura, která vyváděla vodu ze studánky ven a posílala ji na dalekou pouť. A pro nás fajnové i podmáčený terén, nepříjemně čvachtající bláto a drobné louže v okolním prameništi. Na rozdíl od pramene Labe tu byl klid. Jedna skupinka houbařů mně před altánkem vyfotila a než přišla druhá, měl jsem čas dohonit zanedbanou snídani a v klidu rozjímat nad právě skončenou dlouhou cestou.

 


  Výlet v číslech:                                                                                              Mapa trasy   

 

Den

Datum

Stát

Cílové město

Km/den

Km/celkem

1. - 2.

9. - 10. 7.

Norsko

Bus do Norska

-

347 km

3.

11. 7.

Dovrefjell

47

4.

12. 7.

Grimsdalen

56

5.

13. 7.

Vågåmo

135

6.

14. 7.

1. pěší výlet: jez. Preststeinvatnet

-

7.

15. 7.

Ottadalen

30

8.

16. 7.

2. pěší výlet: hřeben Bessegen

-

9.

17. 7.

Sjoadalen

79

10.

18. 7.

Bus přes Oslo

-

11.

19. 7.

Švédsko

1 Hafstens

142

232 km

12.

20. 7.

2 Göteborg

90

13.

21. 7.

Dánsko

1 Saeby

143

696 km

14.

22. 7.

2 Aalborg

74

15.

23. 7.

3 Viborg

100

16.

24. 7.

4 Mossø

80

17.

25. 7.

5 Horsens

114

18.

26. 7.

6 Kolding

80

19.

27. 7.

7 volno v Koldingu

-

20.

28. 7.

8 Aabenraa

105

21.

29. 7.

Německo

1 Kiel

135

753 km

22.

30. 7.

2 Lübeck

121

23.

31. 7.

3 Zierow

65

24.

1. 8.

4 Graal/Müritz

129

25.

2. 8.

5 Strahlsund

97

26.

3. 8.

6 Baabe

99

27. - 28.

4. – 5. 8.

Volno v Baabe

-

29.

6. 8.

9 Koserow

108

30.

7. 8.

Polsko

1 Stepnica

91

1.193 km

31.

8. 8.

2 Grifyno

105

32.

9. 8.

3 Slońsk

135

33.

10. 8.

4 Krosno

144

34.

11. 8.

Volno v Krosnu

-

35.

12. 8.

6 Glogów

110

36.

13. 8.

7 Legnica

71

37.

14. 8.

8 Wroclaw

65

38.

15. 8.

9 Opole

125

39.

16. 8.

10 Bohumín

107

40.

17. 8.

Česko

11 Potštát

98

41.

18. 8.

12 Ivančice

140

 

 

Celkem

3.220